Nejšťastnější den v životě Olliho Mäkiho (2016)

Celý čas jsem přemýšlel, proč jsem si tento film mohl přidat do Chci vidět, když box přímo nesnáším. Zřejmě jsem přehlédl, že hlavním tématem je box a proto se těšil na netradiční životopisný snímek. Bohužel se jedná o více méně standardní boxerský film, který sice má velmi zajímavou formální stylizaci, ale jinak nepřináší nic moc objevného, než to, co lze určitě vidět v drobných obměnách v spoustě jiných tematických sportovních dramat. Takže největší přínos film o Ollim Mäkim v sobě skrývá pro domácí finské diváky a pak asi pro skalní fanoušky boxu, jež umělecký portrét konkrétní osobnosti může naopak hodně oslovit a obohatit. Oproti americkémuZuřícímu býkoviod Martina Scorseseho, kterému jsem dal 2 hvězdičky a na kterého si lze i skrze černobílý vizuál u toho vzpomenout, Kuosmanenův snímek určitě aspoň drží lépe pohromadě, nemá tak přehnaně dlouhou stopáž a hlavně vyhýbá se to jakýmkoliv nechutným scénám. Také jistá důstojnost ze strany tvůrců mě nakonec nutí zaokrouhlit nahoru, neb umělecky je to natočeno velmi zdařile a minimálně dobovou atmosférou či místy skoro až dokumentárním pohledem do zákulisí velké sportovní události mě to chvílemi dokázalo i zaujmout. Jinak o nějakém výrazném zážitku z mé strany zde mluvit moc nedokážu, osud a událostí kolem hlavní postavy šly napůl mimo mě.55%(viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií)

Především bych ráda vypíchla dobovou atmosféru, která se tvůrcům do filmu povedla dostat. Dále mě zaujala nesmírně lidsky působící obyčejnost příběhu finského boxera Olliho Mäkiho. To vše ve spojení se střízlivými hereckými výkony dělá snímek velice uvěřitelným. Prostě mám po jeho zhlédnutí pocit, že se to tak nějak opravdu stalo, což o převážné většině filmů z boxerského prostředí rozhodně říct nemůžu. Hrozně sympatické mi také přišlo, že Olli Mäki v den D upřednostnil svou lásku k milované ženě před úspěchem a slávou. (75%)

Civilně a bez zbytečných příkras odvyprávěný příběh neúspěšně cesty vrcholového boxera za titulem profesionálního mistra světa a zároveň úspěšné cesty za opravdovým štěstím lásky. Nenápadně staví otázky, co je v životě opravdu důležité, a především nutí diváka, aby si na ně sám pokusil i odpovědět, když ho rafinovaně přiměje prožívat s hlavním hrdinou neúspěch v nejdůležitějším zápase jeho kariéry. K pocitu autentičnosti dobře přispívá i černobílý formát, protože i tak je naznačeno, že barevné pozlátko není to nejpodstatnější. Film přehnaně nedramatizuje, nestaví na laciných efektech, přesto udržuje diváka v napětí a zanechává za sebou i hlubší stopu.

Bylo to takove hezky natocene, poklidne (i kdyz se tykalo boxu), opravdove pusobici, uprimne, takovy pribeh ze zivota, na ktery se divate a je to fajn. Trochu litujete hlavniho hrdinu, ktery je porad takovy shrbeny, zakriknuty, v dulezitych vecech se ale umi rozhodnout a jit si za svym, zda se. Uplne bych to nenazyvala romantickym dramatem, jak jsem to nekde videla podavane, toho dramatu ani te romantiky tam na takove oznaceni zase az tolik nebylo. O sport a box tam vlastne zase az tolik take neslo, bylo to proste o jednom mladem cloveku, jeho talentu, touhach, snech a prekazkach, kterym na ceste musi celit. Ale ne nejak drsne, do krve, proste a jednoduse, obycejne, jak to tak zivot prichysta. Spise se hrdina jen tak nechava unaset, dela, co se po nem chce a az je toho jednou moc, konecne si taky trochu dupne. Ale jen trochu. Cernobila tomu sedela. 75 %.

Nech sa na mňa nikto nehnevá, ale otravnejší športový film s otravnejším príbehom som hádam ešte nevidel. Absolútne, ale absolútne nič zaujímavého, až na jeden zápas na konci, hoci aj jeho výsledok bol jasný už v prvých piatich minútach filmu. Hlavná postava sa tu len tak motá, bedáka, horekuje, krčí plecami, druhá postava zase do nej hučí, že musí a musí a musí.... a vlastne nič z toho. A tak stále dookola. A dievčinka? No neviem... moc romantiky to tiež nepobralo. No skrátka veľké sklamanie, nechápem čo kto na tejto kakačke vidí. Na hranici odpadových záležitostí.30/100