Nazar (1990)

Dostojevskij není jen světový spisovatel, je nejsvětovější; co do času, místa, věku a zřejmě i kauzality. Nedávno jsem se svou patnáctiletou vnučkou diskutoval její přístup k paní učitekou zadanému tématu "Kočka není pes". Netuším do jaké míry splnila její požadavek, když jí odevzdela esej s názvem "Zlo není dobro - v Zločinu a trest F.M. Dostojevského. Další doklady už nejsou třeba, připomenu jen báječnou adaptaci Idiota od Akiry Kurosawy. Nad novelou Кроткая vizí jako Damoklův meč nevhodný (tj. nesprávný) překlad, který má takovou sílu, že dokáze interpretovat celé dílo v úplně jiné rovině (a je otázkou, zda i původní název není myšlen s určitou nadsázkou; a co znamená Nazar?). Novela se nenese snahou o postihnutí společného života "starého grobiána a mladé křehule", ale možností či nemožností jejich vzájemného porozumnění. Správně to vystihl Dikaiarchos (jako obvykle):.. vedle dvou postav, zakonzervovaných ve svých vnitřních rozpoloženích a rezignujících na snahu o vyjádření těchto stavů – z (ne)odůvodněných obav, že formulovat je tak, aby byla pochopena, nelze, anebo byla-li by náležitě zformulována a pochopena, budou shledána nepatřičnými.Nakonec ještě k tomu označujícímu: slovenský název respektuje originál, anglické "meek" (podajná pokorná), no dobrá, jenže ona je nezkrotná a až do konce nezkrocená. Nepodá se ani po vyznání lásky. - Ještě mi to nedá: Kdo z nich měl větší šanci jejich rozhárané manželství sladit? Ona, která v ně vstoupila jako nepopsaný list (co do majetku, vzdělání, zaměstnání,...) nebo ON, který řádně vedl svůj podnik a tudíž měl také zaběhlé systémy života? Myslím, že základním problémem tu byla pýcha (superbia), kterou kdysi bohové zásadně trestali smrtí, hodnotili ji jako povyšování se nad ně.(25.01.2025)

Snad nikdy – až teď v tom subtilním příběhu - jsem neviděl tak vědomou aktivitu kamery, ne v roli zprostředkovatele, ta je jí vlastní, ale v roli mentální součásti filmu, která samostatně koná, přemýšlí, usiluje. A to paralelně vedle dvou postav, zakonzervovaných ve svých vnitřních rozpoloženích a rezignujících na snahu o vyjádření těchto stavů – z (ne)odůvodněných obav, že formulovat je tak, aby byla pochopena, nelze, anebo byla-li by náležitě zformulována a pochopena, budou shledána nepatřičnými. Z kamery, kterou jsem zkraje podezříval z pouhé tvorby obrazových ornamentů, se vyklubala činná bytost; ta do filmu vnáší odlišnou tendenci – oproti rigidnímu vakuu mezi postavami – empatický, mírně zvídavý, přirozeně živý pohyb. Popisovat reje kamery a to, co sugerují, by se rovnalo spojlerování vůči divákovi, který by – snad dílem chvilkové absence nemožného - vnímal film podobně. Podvojnost filmu (ale komplementární) ve mně vyvolala dvojí emoci: s postavami, jež vedl Dostojevskij, jsem soucítil, kameře, již osmyslnil režisér Kaul, jsem fandil.(28.03.2021)

Podle Dostojevského povídky NĚŽNÁ. Příběh vztahu čtyřicetiletého starožitníka a sedmnáctileté dívky ze sirotčince. Melancholická atmosféra, pomalé pohyby a záběry, dedramatizované dialogy, tlumený hudební motiv. Nevtahuje.(08.12.2017)

Pravděpodobně ten nejnáročnější a nejnepřístupnější film, jaký jsem zatím viděl. K hvězdičkování se necítím být kompetentní.(01.05.2012)