South Park: Peklo na Zemi (1999)

Přiznám se, že jsem to neviděl snad dvacet let (a asi bych s tím měl rychle něco udělat:-)) a tím pádem netuším, zda by se mi to i v dnešním "pokročilém" věku trefilo do vkusu podobně přesně jako tenkrát, ale po premiéře jsem se nebál tenhle kousek doporučovat všem v blízkém i vzdáleném okolí na potkání a kvalitami jej připodobňovat k levelu geniality Life of Brian (pokud dotyčného od filmu odrazovala specifická animace a extrémně vulgární, případně kontroverzní, obsah). | Ta nekompromisní střelba Parkera a Stonea úplně na všechny strany (a občas i do vlastních řad) bez ohledu na politické, rasové, genderové, náboženské a společenské "standardy" v podobě konstantního přívalu nekorektních gagů, trefné satiry a rozverné podvratnosti ruku v ruce s nečekaně kvalitními muzikálovými čísly (to, že Parker se Stonem zvládnou vyprodukovat chytrý slovní a obrazový humor, jsem po seriálu tušil, ale že nebudou mít žádný problém ani se songy bylo pro mě asi nejpříjemnějším překvapením na celém filmu), zabalená do extra neseriózní historky o seriózních tématech (násilný obsah, filmová cenzura, občanská práva, toxické vztahy, politický extrémismus, funkce klitorisu:-)), tady v drtivé většině případů skončila přímo ve středu terče. Škoda, že nevznikla dvojka, potenciálních cílů k sestřelu by se našlo dost. |PeZet

Když se člověk poprvé dostane k celovečernímu South Parku, tak má pocit, že sleduje něco, co by se rozhodně nemělo pouštět školou povinným a právě proto to funguje, protože tenhle film si dělá srandu úplně ze všeho, od autorit přes rodiče až po samotnou představu, že by někdo mohl říkat co je a není vhodné a dělá to způsobem, který je zároveň strašně přehnaný a až podezřele přesný. Celé to působí jako jeden velký výbuch sprostých vtipů, písniček a situací, které jdou za hranu jen proto, aby ukázaly, jak absurdní ta hranice vlastně je, přičemž některé momenty jsou tak trefné, že člověk skoro zapomene, že se směje něčemu, co by normálně označil za totální blbost, zatímco jiné gagy působí spíš jako opakování stejného vtipu pořád dokola, jen trochu hlasitěji a sprostěji. Postavy se chovají přesně tak, jak by se čekalo. Dělají hlouposti, říkají věci, které by nikdo neměl říkat nahlas a přitom je v tom všem druh upřímnosti, která připomíná, jak moc jsou dospělí někdy směšní, když se snaží kontrolovat něco, čemu vlastně nerozumí. South Park je tedy něco, co je zároveň chytré i hloupé, zábavné i únavné a i když to člověka často rozesměje, tak ho to občas taky donutí přemýšlet, jestli by to celé nemohlo být o něco kratší, méně hlučné a možná i o chlup méně posedlé vlastní drzostí, která je sice hlavní zbraní, ale zároveň i slabinou.

Tento první celovečerní film mám šíleně rád, protože je v něm úplně všechno, co člověk chce od kvalitního South Parku. Extrémní vulgarita, nekorektní humor a zároveň jasné poselství. Děti se z nového filmu Ohnivé prdele naučí mluvit sprostě – asi jako typický ajťák, když mu nefunguje tiskárna. Následně se je pan Mackey snaží odnaučit sprostým slovům tak jim zazpívá píseň a pak jim dá volno, takže děti si dojdou znovu do kina na ten film a zapomenou na to co jim pan Mackey zpíval. Stan mezitím hledá klitoris, aniž by věděl, co to vlastně je, což je šíleně vtipné. Cartman je natolik sprostý, že mu implantují čip, který mu za každé sprosté slovo dá elektrický šok. Nakonec se ukáže, že právě tohle opatření paradoxně pomůže zachránit situaci. Kyleova máma je tu prostě „bitch“ a její linka perfektně paroduje hysterickou ženu která ví co je dobré pro její dítě a děti i ostatních rodičů. Nelze nezmínit legendární momenty jako operaci Lidský štít, hlášku „Jak by se vám líbilo políbit mi prdel, pane Garrisone?“ nebo notoricky známé písně a nadávky, které z filmu udělaly kultovní záležitost. Film je prostě skvělý a výborně ukazuje problém, který jsem zažil i já sám – když mi bylo zakázáno se na tenhle film dívat jako dítěti. Zákazy ale nic neřeší, spíš všechno ještě zhorší. Právě v tom je síla filmu: pod vrstvou sprostoty se skrývá chytré a stále aktuální ponaučení.

Humor vpravdě černý, dokonce tak černý, že i Ladislav Klíma vedle toho vypadá jako autor moralitek k předčítání v nedělní škole. S chutí bych dal plný počet, ale stáří přes čtvrt století této (vlastně dokonale prorocké) vizi notně uškodilo. Současná realita války na Ukrajině, Putina jako nového světovládce a Trumpa s Babišem jako jeho oddaných služebníků tuto na svou dobu velmi odvážnou satiru dávno odstavila na druhou kolej jako ten nejpopisnější realismus. Také jste mezi postavami opakovaně zahlédli Kateřinu Konečnou?

Vůbec se nedivím těm, kteří tento počin odsoudili s nízkým hodnocením, prvních 25 minut (s výjimkou legrační úvodní písničky) jsem měl chuť se k nim přidat, variace na dětský animák s vulgárním slovníkem ve mně budila dojem nejen trapnosti, ale málem i nechápavosti nad existencí podobného výtvoru. Od momentu únosu rozpoutání americko-kanadského konfliktu, vypuklého z důvodu únosu kanadské dvojky vulgárních komiků, unesených pro změnu v rámci boje proti ohrožení výchovy mládeže tímhle spodním humorem... přicházel postupně nevídaný zážitek, v němž se Trey Parker s Mattem Stonem pro mě docela blížili kvalitám a osobitosti svého pozdějšího počinuTeam America. Místo loutek tady máme klasickou animaci, která však dokáže nabízet i kreativnější nápady s využitím fotografických podobizen, obzvlášť mě dostalo animačně netuctové ztvárnění irackého diktátora. Dějově se zde vyvine slušně zábavná satirická absurdita, otevírající i docela sakramentskou otázku hrozeb cenzury v demokratickém systému. Jediné, co mi na téhle svérázné oslavě boje za svobodu uměleckého projevu částečně vadí, že Parker a Stone své vyjádření názoru v jádru až tolik založili zrovna na obhajobě vulgárního/ fekálního humoru, na nějž se sice dívají z dostatečného nadhledu (včetně strany odpůrců), ale nejen zde přitom nezapřou, jak ho současně tvoří velmi rádi. Všechna čest ovšem, že nestojí to pouze na něm, že je zde využit k sofistikovanější politické satiře, nejen u scén s kanadskou armádou jsem doslova pobaveně žasl! Navíc musím uznat, že některé nápady např. v podobě varovních elektrošoků mě dokázaly pobavit i s rozvíjením těch vulgárních prvků. Tohle první moje větší setkání s kultovnímSouth Parkemmě nakonec dostalo a stejně jako vTeam Americaukázalo, že i animovaná komedie pro dospělé může obsahovat spoustu památných nápadů a scén. Když přičtu poťouchle ironická muzikálová čísla, slabší 4 hvězdičky můžu směle dát."Je fajn, že jdeš za nás do pekla. Jsi kámoš!"[75%]