Naprostí cizinci (2016)

Jedna z nejlepších dialogovek, které kdy byly stvořeny a jsem velice rád, že filmu dostalo za ty roky uznání, ať už od kritiků nebo také tím, že se jedná o nejvíce zremakeovaný snímek ze všech, což je tedy pořádně úctyhodné. On je to ve výsledku hrozně jednoduchý film, jedna místnost, kde sedí lidi u stolu, ale s geniálním nápadem v podobě hry s telefony, kterou podporuje skvělý scénář. Zároveň je to takový ten film pro všechny skupiny lidí, po sledovačce by neměl být nikdo zklamaný. Ke konci už to má slušné grády a společně se závěrečným twistem si to u mě v klidu zasloužilo poctivou pětku, takové filmy jsou pohlazením pro moji filmovou duši. 5*

Pěkná konverzačka, pěkně civilní, na Italy nevyhrocená. A to ani v té druhé polovině, kdy se to rozjede. Všichni ti lidé (skoro teda) jsou pokrytci, je to krásná sonda do společnosti. Myslím, že v podobné situaci, bychom dopadli stejně. Měl jsem nějaká tajemství? Měl, ale nikdy takové, že bych se za ně styděl před ostatními. Byla by prdel dát si tu hru někdy pár let zpátky, myslím, že by mnozí byli překvapení.

To není komedie, to je horor.Ognuno di noi ha tre vite, una pubblica, una privata e una segreta.Dotýká se tématu, které upřímně rád nemám, tedy tajemstvím ve vztazích. Poselství filmu možná je, že je někdy lepší něco nevědět, ale já si myslím, že je to spíš podnět k tomu se zamyslet, zda je vůbec nutné mít nějaké tajemství. Proč být nevěrný, když to jen působí trable? Podobně jako většina jiných žánrových zápletek - z nějakého důvodu hlavně seriálových - padá na tom, že postavy si nejsou schopny něco mezi sebou vyříkat, zároveň si však myslím, že Perfetti sconosciuti s tím pracují dobře a organicky - nevěru nepřiznáváme, dáme dceři potají kondomy, páč by s tím matka nesouhlasila a nepřiznáme jen tak nově objevenou homosexuální orientaci, když ji ještě sami zpracováváme. Film velmi dobře ukazuje, že důsledky i těch sebemenších akcí se mohou později projevit dost katastroficky, což krásně ukazuje scéna s výměnou telefonů. Italská skupina přátel dle mého poměrně trefně ukazuje lokální společnost, velmi fyzicky založené, avšak striktní vůči homosexualitě nebo prvnímu sexu sedmnáctileté dcery. Asi nejsilnější je úplný závěr, kdy se po několika nechutných telenovelních odhaleních stejně všechny páry vydají domů a předstírají jakože nic. A též otázka, proč vlastně (nepamatuju si jméno) nechtěl tu hru hrát, když nic neskrýval:Perché non hai voluto fare il gioco? / Non mi piacevo. / Ti sei proprio impuntato... Hai qualcosa da nascondere? / No. / Allora perché? / Perché siamo frangibili, Eva. Tutti, chi più chi meno. Io e tu in questo momento lo siamo particolarmente. Hai raggione, questa è diventata la nostra scatola nera... dentro c'è tutto, troppo... ed è sbagliato giocarci ... comunque io non ho nulla da nascondere.

Nejsem fanoušek depresivních dramat a italský originál Naprostí cizinci mi v tomhle směru opravdu nesedl. Viděl jsem ho v italštině a doslova trpěl při každé větě. Neříkám, že to je špatný film – jeho nápad i provedení jsou fajn, ale na mě to bylo až příliš vážné a tíživé.
 
Pak jsem ale viděl německou verzi a najednou jsem pochopil, jak se tahle látka dá zpracovat mnohem odlehčeněji. Němci z toho udělali spíš komedii s dramatickými momenty a musím říct, že mě to bavilo o poznání víc. Elyas M’Barek je sice všude, a ano, člověk by si říkal, že Němci snad nemají jiné herce, ale jeho charisma film táhne a ta „profláknutá parta“ kolem něj prostě funguje. Jasně, někdy to zavání opakováním, ale když něco funguje, proč to měnit?
 
Italský originál má silnější konec, to nepopírám. Německá verze ho nahrazuje happy endem, což sice může působit jako slabší tah, ale pro mě to bylo víc stravitelné a celkově lépe zapadající do jejich odlehčeného pojetí. Víc humoru, míň deprese – přesně to jsem chtěl a dostal.

Skvelý film. Nejedná sa o komédiu, to teda ani náhodou. Je to nefalšovaná dráma postavená na dialógoch, ľudských vzťahoch a z tých logicky vyplývajú vtipné situácie, či poznámky aktérov. Je to krásna štúdia toho, že každý máme tajomstvá a ten kto tvrdí, že nie, tak má najväčšie alebo ich má najviac. Veľkým pozitívom filmu je aj fakt, že všetci herci sú sympatickí, všetky ženy sexi a všetky postavy zaujímavé, ale nie na nervy idúce. Kto by to do Taliana povedal.