Náměstí Spasitele (2006)

Tak nejprve klady, ať už se s nimi tady nemusím zabývat. Hodně se mi líbilo, jak se to snaží být natočené ve stylu rumunských filmů, tz. co nejrealističtěji. Na většinu rumunských filmů to sice nemá, ale dojem realističnosti v tom je. Plus ještě samotný námět se mi líbil, protože skutečně má potenciál přijít s dost silným dojmem. Jenže se dá celkem lehce prokouknout, že za realistickým vizuálem se skrývá strašně hloupý scénář. Už po pár minutách to působí dost ublíženecky a s každou další minutou se ten dojem jen zvyšuje. Všechny postavy se chovají hloupě a hlavní dvojice je párem chcípáků, který se dostal (spolu s dětmi) do dost složité životní situace, neustále jim něco hází klacky pod nohy, ale většinou si za to můžou sami, protože odmítají se svojí životní situací cokoli dělat, spíš si jen v tom všem přežívají a stěžují, až... Nebudu spoilerovat, nicméně obojí z toho dělá nedůvěryhodný vykalkulovaný příběh, který se postupem času snaží citově vydírat všude kde to jen jde a ačkoli jsem doufal, že to závěr aspoň trochu zachrání, nakonec ten závěr byl na tom všem úplně nejhorší. Jen za něj bych bez váhání dal odpad, protože je nejen strašně zbabělý a vyděračský, ale taky dost hloupý. Takže to ve finále je jen vykalkulovaná nihilistická blbost, co se strašně snaží hrát si na to, jak realistická je, ale když se podíváte do jejího nitra, dojde vám, jak stupidní, klišovitá a naprosto prázdná je. Btw nechci být hnusný, ale celkem by mě zajímalo, podle čeho je ten film tak strašně nehollywoodský a že bych si ho měl kvůli tomu vážit? Jako sorry, ale filmy s tunami citového vydírání produkuje především Hollywood a tady je ho taky hromada, takže - come on... Slabé 2*

Ačkoliv si celkem potrpím na posmutnělá dramata "ze všedního života", zde jsem se celou dobu nemohl s postavami sžít. Celou dobu filmu jsem si říkal, že tím, jak řetězí jednu tragickou událost za druhou bez toho, aby zkoumal jejich příčiny, a šel hlouběji než jen pod slzavý povrch, působí nerealisticky, což bývá u těchto filmů dost kritické, protože tak přicházejí o svou hlavní devizu - uvěřitelnost. Je pro mě tudíž celkem překvapení, když jsem si zde přečetl, že má jít o snímek podle skutečných událostí. Nelze vyloučit, že jsem tentorkáte nebyl dostatečně vnímavým divákem, ale trochu se mi vnucuje i otázka, zda náhodou nebyla zmíněná inspirace natolik volná, že byly ony skutečné události scénáristickým uchopením vyprázdněny. Postavit film na deprimovaných výrazech jednostranně nesympatických postav vláčených z jedné tragédie k druhé a jednom ponurém hudebním motivu totiž někdy nemusí stačit... jako by zde fungovalo přesvědčení, že sled událostí jaksi vypoví sám za sebe. Nevypoví. Nicméně na polskou kinematografii po tomto (pro mě) slabším kousku určitě nezanevřu.

Silný, drásající drama dosahující bezmála kvalit Kieslowskýho Krátkých filmů, zároveň, ač docela depresivní, nenechá diváka v depresi utopit, ale naopak probouzí aspoň trochu naděje. Poláci tyhle filmy uměj, u nás to tak moc nejde, ale to asi nelze kritizovat, protože historická zkušenost i mentalita obou zemí jsou odlišný, takže se to nějak musí odrážet i ve filmech (to jsem zase objevil Ameriku :-)!). Abych řek´ pravdu, moc nechápu některý recenze tady, tohle je opravdu dobrej film a se skvělýma hercema.

V době nejen finanční krize velmi silně působící polský snímek. Mladí manželé zjistí, že naletěli podvodníkům. Dali totiž peníze na stavbu bytu stavební firmě, která jim ale žádný byt nepostaví. Musí se tedy nastěhovat k Bartkově matce. Postupem času se ukazuje, že si Beata se svou tchýní moc dobře nerozumí a konflikty mezi nimi narůstají. K tomu všemu si ještě Bartek najde milenku. Veškerá naděje na to, že se situace obrátí k dobrému, se mění v ještě větší tragédii úmrtím. Autoři tak nastolují otázky po tom, kdo je v situaci vlastně vinen. Domáhání se spravedlnosti se jeví jako velmi obtížné.

Na začátek musím odradit všechny příznivce filmů Rosamundy Pilcherové, že tento film nebude pro ně. Ale jinak je toto sociální drama filmově zpracováno na velmi vysoké úrovni a snad kromě občas nečekanému střihu mu nemám co vytkout. Vše je přesvědčivé a někdy až přespříliš působivé, což bylo pro mě strašně depresivní od začátku do konce. Takže jsem si musel po něm spravit náladu něčím veselým. 4* si přesto asi zaslouží, protože o vyvolání tohoto pocitu bylo jeho účelem.