Nádhera života (2024)

Jedna z ďalších filmových adaptácií motivovaných životom Franza Kafku, ktorého tvorba neulahodí každému vrátane mňa. Tento snímok sa zameriava najmä na posledný rok života tohto spisovateľa, celé sa to nesie v melancholickom duchu a presiaknuté je to hlbšími dialógmi. To všetko na pozadí nádherného prostredia baltského pobrežia. Suma sumárom, ak ste fanúšikom Kafku a podobne ladených filmov, tak je to pre vás povinnosť. 60 %

Nie som žiadny veľký fanúšik Franza Kafku a poznám ho skôr skrz jeho literárnu tvorbu, takže o jeho súkromnom živote dokopy až tak veľa neviem (len tak v skratke). Film som si pozrel, aj keď je škoda, že sa zameriava už len na koniec Kafkovho života, kde našiel napokon šťastie aj v Láske. Po dejovej stránke ma tento film až tak nezaujal, ale tá výprava bola naozaj vydarená a pekná. Rovnako aj herecké obsadenie na úrovni. Solídne 3*

Doplnil jsem si literárně koktejlové znalosti, protože když se řekneFranz Kafkaa ženy, napadly by mě Milena a Felice, o Doře jsem nikdy neslyšel, přitom hrála v jeho životě nejspíše nejdůležitější rolí ze všech. Dobrý film líčící sklonek života slavného spisovatele, slušně zahranýSabinem Tambreoua v roli Dory vynikáHenriette Confurius.

Film Nádhera života (Die Herrlichkeit des Lebens) zachycuje poslední rok života českého velikána Franze Kafky. Což je materiál jako dělaný pro hořkosladké, intimní drama. 
Základní kontury Kafkova života pravděpodobně zná každý. Německo-rakouské životopisně-romantické drama s tímto předpokladem pracuje. Vždyť také tento německy píšící český spisovatel, jehož dílo definovalo nové žánry a styly, patří mezi nejznámější autory celosvětově. Tvůrci se však nepokoušejí o komplexní životopis. Zaměřují se na necelý poslední rok jeho života. Občas zahlédneme odkazy na jeho díla či citace z dopisů, mihnou se postavy jako Max Brod nebo Kafkova sestra Otilie. Hlavní pozornost ale zůstává u vztahu s Dorou Diamant a u marného boje s tuberkulózou.
 Kontrast mezi protagonistovou zhoršující se nemocí a pocitem štěstí vytváří ideální půdu pro procítěné, intimní drama. Režiséři Georg Maas a Judith Kaufmann se vyhýbají odbočkám, historickým exkurzům i encyklopedickým detailům z Kafkova života. Hlavním prostředkem Nádhery života jsou spíš jednotlivé obrazy, střípky. Ty se nevěnují primárně životopisným milníkům, ale spíš zprostředkovávají divákovi pocity obou hlavních postav a jejich vývoj. Tempo vyprávění se mění, a tak přesně nevíme, kolik času mezi nimi uběhlo. Snímání a soundtrack šikovně utváří atmosféru v tomto duchu a také se nepouští do velkých gest. 
Je chvalitebné, že podobné „životopisné, ale z jiného úhlu“ filmy vznikají. A závěr Kafkova života je bezesporu materiál hodný zpracování. Nemůžu se ovšem zbavit dojmu, že tenhle film funguje do velké míry proto, že Kafku známe a část příběhu/pocitů si divák dotváří sám. Což možná spadá do enigmatické aury, která ho obklopuje, a možná s tím autoři pracovali a já to nezaznamenal. Každopádně to nenaplňuje jakési pravidlo, že špičkový životopisný film by měl být natočený tak, aby fungoval, i kdyby postava, kterou zachycuje, byla fiktivní. V zástupu dramat na podobná témata Nádhera života nijak nevyčnívá. Jako zajímavé nahlédnutí do života Franze Kafky obstojí více než slušně.

Kafku film ukazuje jako normálního člověka nikoliv jako mešuge, jak to třeba dělá konkurenční filmFranz. Méně jeho tvorby, více romance. Méně Prahy (v podstatě vůbec), více Baltu a Berlína.