Muž, který stál v cestě (2023)

Česká kinematografia tieto naše historické a kľúčové témy roku 1968 skrátka spracovať vie výborne. Už od čiasPupenda, či legendárnychPelíšiek. Autentické, vynikajúco a dobovo spracované. Ako pre generáciu, ktorá to zažila, ktorá si to pamätá, ale aj pre tú mladšiu, ktorá sa o tejto histórii dozvedá len z filmov. A táto téma rezonuje tak silno, že už sa vie kinomatografia sústrediť aj menšie príbehy jednotlivcov, nielen hlavných protagonistov. Občas sa zdá dramatizácia deja prisilná, no v reále to bolo zrejme ešte dramatickejšie. Ktohovie, čo všetko naša delegácia pri telefonátoch s Brežňevom prežívala. Výborné herecké výkony, výborné kulisy.

Okupace Československa v létě roku 1968 patří k událostem, které by měly být připomínány častěji — právě proto, aby varovaly před možností jejich opakování. V tomto ohledu je dobře, že film Muž, který stál v cestě tuto bolestnou kapitolu našich dějin znovu otevírá a připomíná téměř zapomenutou historickou postavu: muže, který se sovětské moci vzepřel a jako jediný odmítl podepsat takzvaný Moskevský protokol, dokument, jenž de facto legalizoval zločinnou a násilnou okupaci naší země. Část kritiky, která filmu vyčítá užití filmové fikce a odchylky od historické reality, míjí podstatu věci. Film není ani knihou, ani dokumentem. Filmový jazyk musí pracovat s emocí, zkratkou a symbolem — a to s sebou nevyhnutelně nese nejen úpravy faktů, ale i tvarování charakterů. Příběh titulního hrdiny se tak může místy jevit jako černobílý, avšak zásadní není doslovná přesnost, nýbrž to, co nám film připomíná a sděluje. A sděluje mimo jiné i varování před politickou naivitou. Před snílky, kteří upřímně věří ideologiím, jež slibují ráj na zemi, a zároveň nevidí, jak se po jejich zádech k moci šplhají cynické a bezpáteřní hyeny. Historie opakovaně ukazuje, že právě tito snílci — až na několik vzácných výjimek — pod tlakem moci dříve či později odloží morálku a podvolí se. Přesto však film nenaplňuje svůj potenciál tak, jak by mohl. Muž, který stál v cestě totiž není událostí, jakou se mohl stát, protože v mnoha ohledech pouze opisuje vynikající televizní filmMusíme se dohodnoutze sérieČeské století. Oproti němu pracuje se zkratkovitějším vyprávěním a klade větší důraz na soukromí titulního hrdiny — zjevně ve snaze snadněji si získat divácké sympatie. Drama tak není vystavěno s takovou přesností a vnitřním napětím, ale místy se uchyluje k samoúčelným klišé. Nejsilnější stránkou filmu je nakonec překvapivě postava Gustáva Husáka. Rozporuplná a tragická figura, kterou vlastní soudruzi krutě věznili — a která se přesto po propuštění rozhodla této moci znovu sloužit.Adrian Jastrabanzde podává výtečný výkon, v němž přesvědčivě zachycuje vnitřní proměnu postavy: směs strachu, hořkosti a nenasytné touhy po moci, která z Husáka činí veskrze lidskou figuru. Je až politováníhodné, že právě tento příběh není doveden až do konce — Jastraban by jej bez potíží unesl i jako ústřední osu celého filmu. Velmi přesvědčivé výkony podávají rovněžAlois Švehlíka ukrajinský herecOleksandr Ignatuša, který se znovu ujímá role Leonida Brežněva. Už v Českém století ohromil svou přesností a autoritou a ani zde nezůstává nic dlužen svému talentu. Ačkoli tedy film mohl být formálně odvážnější a dramaturgicky sevřenější, jeho existence má svůj nesporný smysl. Připomínat tyto události je důležité — a v dnešní době možná důležitější než kdy dřív.

Asi největší problém mám s tim, jak naprosto ploše je tady Krieglova postava zpracovaná. Takovýto "tak co, tatínku, podepsals?" a tatínek jen šibalsky hodí očkem na maminku, jakože jasně, že přeci ne. A ještě bolestnější moment nastává, kdy zahlásí "já jsem chtěl budovat demokracii!“. Ehm, ne ty vole, tos fakt nechtěl hele. Někdo, kdo sice pak podepsal Chartu, ale i tak věřil, že chyba komunismu u nás nastala v lidech, protože jinak je ta myšlenka přece skvelá... A to je právě ono, co tomu chybí. Kriegel nebyl jen pozitivní hrdina, ale rozporuplná osobnost, která se nedá ani odsoudit, ani zatratit. Přesto dávám tři hvězdy, protože je to důležitej film a Kriegel je neprávem upozaděná persona našich dějin. ... Jo a ty tíživý momenty v Kremlu byly mrazivě aktuální.

Super hranej dokument. Jastraban skvěle vystihnul Husáka, zlomenej, a proto bezpáteřní, Švehlík jako Svoboda bez chybičky, i když mu film podle mě dodal vitalitu a rozhodnost, která IRL nebyla. Töpfer se s Kriegelem popasoval celkem dobře, ale občas jsem mu to nevěřila. Ale to je jedno, protože JEDINEJ NEPODEPSAL!!!

Neinvenční, lacině vypadající film o notoricky známých událostech. Casting se vyloženě nepovedl, velká část herců působí skoro ochotnicky, a nepřidávají tomu ani nepovedené masky. M Navzdory názvu to není film ani tak o Krieglovi jako spíš o srpnu 68 – tohle všechno a mnohem lépe jsme ale už viděli v příslušném díle Českého století. A na skutečný film o Krieglovi si holt musíme dál počkat.