Dva papežové (2019)

Zpovzdálí je papež, titulován „Jeho Svatost“, někým posvátným a jaksi pocitově nedosažitelným – zkrátka zástupcem Krista a hlavou církve. Nicméně tento film volí naopak intimní a veskrze lidský náhled. Přibližuje figuru papeže ne v posvátném či duchovním smyslu, nýbrž jako omylnou lidskou bytost z masa a kostí, která sice má ty nejlepší záměry, ale přesto se potýká s pochybami a vlastními nedokonalostmi. A co teprve, když tito papežové jsou dva a vedou spolu rozhovor? A když jeden z nich jeAnthony Hopkinsa druhýJonathan Pryce? Pak může vzniknou přesně takové konverzační drama, které je nejen skvěle herecky ztvárněné, ale co je důležitější, taky výborně napsané. A vše samozřejmě povyšuje fakt, že film je životopisný a vychází ze skutečného vztahu papežů Benedikta XVI. a Františka… Osobně se v záležitostech římskokatolické církve nijak neorientuju a spousta věcí jde úplně mimo mě, avšak s vykreslením vztahu a přátelství těchto dvou mužů se dá poměrně snadno ztotožnit, právě pro onu lidskost. Jde tady sice i o vztah k Bohu a k víře, což je důležitým tématem, nicméně v popředí zůstává důraz na člověka a „pozemskou“ sféru.~(4,2★)~

Podezírám Meirellese, že se tímto vyrovnává s nepodařeným domácím Mistrovstvím světa ve fotbale 2014. Nejdřív se pojetím Ratzingera pomstí za ponižující semifinále a při závěrečných titulcích se vysměje odvěkým rivalům na pozici prvního poraženého.. Pod vlivem umělecké licence konverzují dva muži, kteří si ošlehaní životem můžou dovolit svátost polidštění. Hovoří o pochybách, smyslu svého konání, výčitkách, rakouských kriminálních seriálech a taky trochu o víře. O znameních, mezi které se třeba řadí i mlčení toho nahoře. Argentinské flashbacky by nejspíš účelněji převyprávěl sám Pryce, ale to je jen odhad na základě toho, že s Hopkinsem dokonale předvádějí, že zítřek nikdy neumírá ani za soumraku dne..

Dosť som sa nudil. Na drámu to bolo málo dramatické a bezzubé a na komédiu málo vtipné. Tento film je len taký ľahký agitačný klipík, ktorý chce vyžehliť skostnatelosť, pedofilno-celibátne prúsery a posilniť upadajúcu popularitu katolickej cirkvi. Do živého to ale zatína len veľmi poskromne. Pápežovia Hopkins s Pryceom robia čo môžu, ale ako hovorí klasik "kde nič nieto, tam nie je nič". Že existovala katolícka cirkev v nevzdelanom stredoveku chápem, ale zmysel jej existencie v 21om storočí je mi záhadou. 55 %

[3,5*]"Holly Father...Inolongerwishtobeasalesman." "A salesman?" "It's a metaphor. A salesman for a product." "A product?" "AsalesmanforaproductthatI...Icannotinallconscience,endorse."Životopisná dráma podaná príjemne odľahčenou formou o priateľstve dvoch protikladných osobností, ktoré sa nezhodnú takmer v ničom. Ten prvý, pápež Benedikt XVI. (výborný Anthony Hopkins) je silne konzervatívny a zatvrdnutý   ("Here, in this place, they call me "God's Rottweiler", guarding the house of God."),   ten druhý, (budúci) pápež František (rovnako výborný Jonathan Pryce), je naopak pokrokový, proreformný a dobrosrdečný   ("This popularity of yours, is there a trick to it?" "I just try to be myself.")   a ak to trochu preženiem, navyše ten prvý pôsobí ako, s prepáčením, s jednou nohou v hrobe, druhý je naproti tomu plný života. Ani by mi nenapadlo, že ma dokáže až takto zaujať nejaký film z prostredia cirkevných pohlavárov, lenže toto nahliadnutie do zákulisia, založené hlavne na zaujímavej výmene názorov dvoch rozdielnych pápežov, je krásne civilné a aj nečakane zábavné   ("I was making a little joke." "A joke?" "A German joke. It doesn't have to be funny.").   Zaujímavé sú i tie čiernobiele spomienky pápeža Františka vložené do rozhovorov (krutovláda vojenskej junty v Argentíne) a páčila sa mi tu aj hudobná zložka, obzvlášť pieseň "Ciao, Bella, Ciao" v nádhernom acapella spracovaní skupiny Swingle singers. A pochvalu si táto snímka zaslúži už len za to pekné a v dnešnej dobe veľmi aktuálne posolstvo, že aj medzi ľuďmi s diametrálne odlišnými názormi môže panovať vzájomná úcta a aj pochopenie."OfcourseI'vesinned.Severalnumerousvenialsins,and,uh...ButI'mgettingtoooldand,uh,forgetfultorememberwhattheyare." "Can you say that?" "Yeah." "I didn't know you could say that. That's... That's useful."

Neskutečně nevýjimečný, přesto však (zvlášť v dnešní době) důležitý film, který může být poměrně lehce úvodem, zajímá-li se někdo o postoje posledních vatikánských představitelů. Ne nutně proto, že by stoprocentně korektně prezentoval postoje pánůRatzingeraaBergoglia- ostatně jak se vyjádřil kolegaHalík, divák by si měl být vědom"básnické licence"- ale právě proto, jak výrazně tyto two popes představuje a divák sám má možnost souhlasit či rozporovat. Dva papežové jsou zde prezentováni jako kontrasty mezi konzervativní částí představitelů církve a mezi tou otevřenou, progresivní, což (dle mého názoru) koresponduje s jejich masovým mediálním vnímáním. Nedávno zesnulý Argentinec byl ostatně na poměry jiných svých kolegů skutečně otevřeným a lidským člověkem, s většinou jeho názorů souzním (nikoliv se všemi, záleží též na období, je na něm znát, že se ideologicky vyvíjel, což se v minimálním rozsahu snaží prezentovat i snímek) a považuji jej za důležitou figuru současné církve. Proto bych též řekl, že je tento snímek asi podobně katolická propaganda jako jsouHovory s TGMčeská, případně československá propaganda. Srovnání funguje, žádný ze snímků totiž neprezentuje celistvost jednotlivých ikon, ale jako jakékoliv (nejen fikční) umělecké dílo si (nepositivisticky) vybírá, co tvůrce uzná za vhodné. Mrzí mě, že si snímek nedovolil být kritičtější, závažná témata jako zneužívání dětí církevními představiteli či problematika celibátu jsou jen nakousnuta a nijak kontemplována - zrovna u žánru konverzačního dramatu bych větší polemiku v diskurzu uvítal. Líbí se mi postupný vývoj postav obou papežů, byť možná fiktivní. Líbí se mi prezentace církevních zvyklostí, včetně prezentace zpovědi, byť její vyznění je dle mého v kontextu snímku nešťastné. Líbí se mi pojídání pizzy a popíjení fanty ve Stanza delle lacrime, stejně tak navazující vstup do Sixtinské kaple. Líbí se mi fikční osobnost papeže Františka, včetně úvodní mše (tuším) v Buenos Aires včetně popíjeníyerby. Též tanec tanga byl cool. Oba představitelé papežů, byť se jim ne stoprocetně podobají, mi neskutečně do rolí sedli, především pakJonathan Pryce(který byl ostatně obsazen třeba i doGame of Thronespro svoji podobu s tehdejším papežem). Jásal jsem, kdyžAnthony HopkinszmínilBedřicha Smetanu, byť jestli to chápu správně, hraná skladba skutečněSmetanovanebyla. Přiznám se, že by mi nevadilo více snímků rozporujících postoje jednotlivých figur této úrovně, zvlášť byly-li by takto koukatelně natočené. Obávám se však, že se hodnota tohoto snímku v čase ztratí, protože se jednak papežské křeslo, tak církev obecně budou vyvíjet, a snímek ztratí svoji aktuálnost. Uvidíme však, zda bude natočeno (a zda vůbec bude mít smysl to točit) pokračování s Daddym Yankee, který - byť vzhledem k misionářské činnosti v Peru a kTrumpověpřípadnému vzteku může být hodnotovým nástupcem Jorga Maria Bergoglia - se zatím nijak výrazně nevybarvil.