Dva papežové (2019)

Již od prvních okamžiků jsem věděl a cítil, že jsem konečně po dlouhé době natrefil na kvalitní film. Výborně natočeno a zajímavě pojato. Diváka nečeká strhující thriller ze zákulisí dramatického konkláve, nicméně citlivý pohled na dvě odlišné osobnosti, které ačkoli se v zásadních věcech neshodnou, vzájemně se respektují a uznávají. Možná by neškodilo, kdyby stejně jak byl věnován prostor Benediktově minulosti, mohli jsme se něco více dozvědět i o Benediktovi. Navždy už si budu asi pamatovat ponaučení, že papežem má být zvolen ten, který to nechce vůbec anebo si to přeje nejméně. Společné sledování finále Mistrovství světa ve fotbale mezi Německem a Argentinou je třešničkou na dortu tohoto skvělého snímku.

Zpovzdálí je papež, titulován „Jeho Svatost“, někým posvátným a jaksi pocitově nedosažitelným – zkrátka zástupcem Krista a hlavou církve. Nicméně tento film volí naopak intimní a veskrze lidský náhled. Přibližuje figuru papeže ne v posvátném či duchovním smyslu, nýbrž jako omylnou lidskou bytost z masa a kostí, která sice má ty nejlepší záměry, ale přesto se potýká s pochybami a vlastními nedokonalostmi. A co teprve, když tito papežové jsou dva a vedou spolu rozhovor? A když jeden z nich jeAnthony Hopkinsa druhýJonathan Pryce? Pak může vzniknou přesně takové konverzační drama, které je nejen skvěle herecky ztvárněné, ale co je důležitější, taky výborně napsané. A vše samozřejmě povyšuje fakt, že film je životopisný a vychází ze skutečného vztahu papežů Benedikta XVI. a Františka… Osobně se v záležitostech římskokatolické církve nijak neorientuju a spousta věcí jde úplně mimo mě, avšak s vykreslením vztahu a přátelství těchto dvou mužů se dá poměrně snadno ztotožnit, právě pro onu lidskost. Jde tady sice i o vztah k Bohu a k víře, což je důležitým tématem, nicméně v popředí zůstává důraz na člověka a „pozemskou“ sféru.~(4,2★)~

Podezírám Meirellese, že se tímto vyrovnává s nepodařeným domácím Mistrovstvím světa ve fotbale 2014. Nejdřív se pojetím Ratzingera pomstí za ponižující semifinále a při závěrečných titulcích se vysměje odvěkým rivalům na pozici prvního poraženého.. Pod vlivem umělecké licence konverzují dva muži, kteří si ošlehaní životem můžou dovolit svátost polidštění. Hovoří o pochybách, smyslu svého konání, výčitkách, rakouských kriminálních seriálech a taky trochu o víře. O znameních, mezi které se třeba řadí i mlčení toho nahoře. Argentinské flashbacky by nejspíš účelněji převyprávěl sám Pryce, ale to je jen odhad na základě toho, že s Hopkinsem dokonale předvádějí, že zítřek nikdy neumírá ani za soumraku dne..

Dosť som sa nudil. Na drámu to bolo málo dramatické a bezzubé a na komédiu málo vtipné. Tento film je len taký ľahký agitačný klipík, ktorý chce vyžehliť skostnatelosť, pedofilno-celibátne prúsery a posilniť upadajúcu popularitu katolickej cirkvi. Do živého to ale zatína len veľmi poskromne. Pápežovia Hopkins s Pryceom robia čo môžu, ale ako hovorí klasik "kde nič nieto, tam nie je nič". Že existovala katolícka cirkev v nevzdelanom stredoveku chápem, ale zmysel jej existencie v 21om storočí je mi záhadou. 55 %

[3,5*]"Holly Father...Inolongerwishtobeasalesman." "A salesman?" "It's a metaphor. A salesman for a product." "A product?" "AsalesmanforaproductthatI...Icannotinallconscience,endorse."Životopisná dráma podaná príjemne odľahčenou formou o priateľstve dvoch protikladných osobností, ktoré sa nezhodnú takmer v ničom. Ten prvý, pápež Benedikt XVI. (výborný Anthony Hopkins) je silne konzervatívny a zatvrdnutý   ("Here, in this place, they call me "God's Rottweiler", guarding the house of God."),   ten druhý, (budúci) pápež František (rovnako výborný Jonathan Pryce), je naopak pokrokový, proreformný a dobrosrdečný   ("This popularity of yours, is there a trick to it?" "I just try to be myself.")   a ak to trochu preženiem, navyše ten prvý pôsobí ako, s prepáčením, s jednou nohou v hrobe, druhý je naproti tomu plný života. Ani by mi nenapadlo, že ma dokáže až takto zaujať nejaký film z prostredia cirkevných pohlavárov, lenže toto nahliadnutie do zákulisia, založené hlavne na zaujímavej výmene názorov dvoch rozdielnych pápežov, je krásne civilné a aj nečakane zábavné   ("I was making a little joke." "A joke?" "A German joke. It doesn't have to be funny.").   Zaujímavé sú i tie čiernobiele spomienky pápeža Františka vložené do rozhovorov (krutovláda vojenskej junty v Argentíne) a páčila sa mi tu aj hudobná zložka, obzvlášť pieseň "Ciao, Bella, Ciao" v nádhernom acapella spracovaní skupiny Swingle singers. A pochvalu si táto snímka zaslúži už len za to pekné a v dnešnej dobe veľmi aktuálne posolstvo, že aj medzi ľuďmi s diametrálne odlišnými názormi môže panovať vzájomná úcta a aj pochopenie."OfcourseI'vesinned.Severalnumerousvenialsins,and,uh...ButI'mgettingtoooldand,uh,forgetfultorememberwhattheyare." "Can you say that?" "Yeah." "I didn't know you could say that. That's... That's useful."