Příští rok ve stejnou dobu (1978)

Většina adaptací divadelních her má obsah s těžištěm v dialozích. Což je můj šálek kávy a v případě komedií bývám málokdy zklamaný. A tato je natolik dobře napsaná, že Slade odboural i mé morálkou vystavěné bloky. Kdyby nepadly, tak bych suše konstatoval, že jakkoliv je tento vztah dobře okecaný, pořád jde o sprostou nevěru. Jenže právě v tom tkví kouzlo tohoto filmu. Jakkoliv to může být pro puritány nebo pokrytce kontroverzní, sledujemepůvabnou mileneckou romanci, která nastavuje zrcadlo manželství i přátelství. Postavy Doris a George jsou obyčejní, milí lidé, kteří si navzájem dávali to, co jim chybělo. Kombinace milenec/přítel, je jen malý kousek za téměř nedosažitelným ideálem...milenec/přítel/manžel. Jakkoliv to nechci obhajovat, protože vůči manželům je to nefér....je to každodenní robota vs víkendová dovolená, v tomto případě jsem schopen pochopit, proč se toho nechtěli vzdát a proč jim to tak dlouho vydrželo. Samozřejmě hodně pomáhá obsazení... Burstyn a Alda, jsou sympatičtí každým coulem. Jsem striktní odpůrce nevěry, takže když teď napíšu, že to bylo velmidojemné a lidsky hřejivé, něco na tom asi bude :-) Současně i vtipné, protože v průběhu let vlastně nesledujeme vývoj jejich vztahu, ale spíš jak se oba mění s ohledem na věk a také dobu ve které žijí. Tráví spolu jen jeden víkend ročně, ale vidíme jak je ovlivňují životní milníky, manželské krize... . Příští rok ve stejnou dobu, je citlivá retrospektiva sice trochu zvláštního, ale silného vztahu. Chápu rozporuplné přijetí širší veřejnosti(pokrytců především), protože tahle nevěra je tak "přitažlivá", že může působit návodně. Divácké přijetí je v tomto ohledu závislé na věku a životních zkušenostech...jsem ideální cílovka.Jediný důvod, proč nedám plné hodnocení, je odporně slizká a přeslazená hudební složka. Záznamy o událostech, které se v USA odehrávaly v mezidobí schůzek, byly provázeny písní, která je tak "překrásná", že jsem musel přetáčet. Ale to je můj problém...pokud ji máte rádi, tak 5*.Anebo ne...dám si příště práci a prostě vypnu zvuk. 4,75*.               PS: Velmi slušný dabing, kterému pomohlo i to, že tentokrát Aldu nedaboval jinak skvělý P. Trávníček.

Trochu moc melodramatické, trochu moc jako televizní inscenace divadelní hry, zbytečně naroubovaný happy end ... jinak docela smutný film, žádná komedie. Herci fajn, i když zejména Alda prostě hraje svůj typický standardní rejstřík. E. Burstyn sedly části ve starším věku, na začátku ale bylo dost znát, že je starší než Alda a že v době natáčení jí bylo 44. (zajímavé je, že podobné téma, v podstatně zábavnější a dokonalé formě, se objevilo ve filmu Avanti! Avanti! - jestlipak tam byla inspirace ?)

Príjemná a spočiatku tak trochu sentimentálna psychologická romanca, ktorá je kolážou silného milostného vzťahu Georgea a Doris vzniknutého na základe krátkej epizodickej nevery. Keďže sa tento vzťah vinie počas dlhého obdobia s ročnými prestávkami, môžeme sledovať nie len zmeny doby, ale hlavne vývoj hlavných postáv. To je vlastne hlavný dôvod vyššieho hodnotenia vcelku banálneho romantického základu. Produkcia je však tiež kvalitná a herci hrajú výborne. Hlavne Alan Alda predvádza výrazné charakterové zmeny, kým Ellen Burstyn sa podľa mňa do role zvodnej nevernice veľmi nehodila a v podstate mení len oblečenie a účesy. 70%

Průřez americkými dějinami druhé poloviny dvacátého století z pozice dobře živené střední třídy, skrz dlouholetý milenecký vztah George a Doris. Idylické cizoložství na americký způsob. Potěšující a sladce předvídatelné. Viděno dnešní optikou, kdy čas se zvláštně smršťuje, až směšné. Jsem díkybohu zpátečnice a neopovrhuju tím.

A KDYŽ UŽ O TOM MLUVÍTE, TAK BYSTE SI NAPŘÍŠTĚ NEMĚLI PLÉST IMPOTENCI A IMPERTINENCÍ. Bernard Slade je proslulým dramatikem, u nás však je jeho her známo jen pár. Viděl jsem naživo inscenaci s Veronikou Freimannovou a Zdeňkem Žákem, která byla hozena víc do komedie, v tomto filmu přicházejí na řadu (nebo jsou lépe ztvárněny) hodně vážné okamžiky, navíc se mi líbí rámování jednotlivých období fotkami z americké historie. A v neposlední řadě jsem rád, že vidím Alana Aldu jinde, než v tom legendárním seriálu (tedy pokud nepočítáme pár jeho projektů z přelomu osmdesátých a devadesátých let nebo filmy Woodyho Allena). 70%.