Mstitel (2021)

Prvnich cca 35 minut jsem se i přes občasnou trapnost (uječené násilné manželské hádky) spíše dobře bavil, ať už nad některými zdařilými absurdními nápady (představa o fiktivní talkshow) nebo zábavnými gagovými epizodkami (vystupování v nemocnici v ptačím kostýmiu,) či prostě jen dostatečně vtipnými nápady (záběr na ,,krásný lidi u přepážky´´´) Škoda, že v prostředku se film změní na další  půlhodinu v sérii honiček, rvaček, koulení oči, nechutnosti a fekálnosti - Tyhle všechny prvky jsou většinou sice zjevně kuriózní, ale nejsou dostatečně zábavné, protože prakticky nejsou vůbec vtipné, jsou jen divné, odpudivé, podané sice s dostatečnou zvláštnosti, ovšem bez nějakého většího nápadu nebo vtipu v čele s tlustoprdkou... Prostředek je tak hrozný, že jsem už nepředpokladál, že bych se dostal na obligátní trojhvězdu. Každopádně na poslední půlhodinu Mstitel předvedl palbu nápadů a hromadu fantazie na pomezí snu, surrealismu a představ, kdy jsem fakt nestačil čumět, na co koukám (:D)  Podoba jakési předsíně nebe, která vypadá jako bar, polární vsuvka,  představa Boha jako jakéhosi šlechtice s rybí maskou na hlavě,  káď se žele na zeleném pozadí, simultárně nadabování Rusáci,  a pak neskutečné zakončení s odpalením do Vesmíru, kterým  táto bláznivě surrealistická přemrštěná surrealita nabere určité výrazné zakončení i vypointování odkazující na předchozí motivy. Sice pořád nemám úplně dostatečný pocit, že by tato přepjatá absurdita nějak extra držela pohromadě, ale za nápadité finále si svým způsobem slabší třetí hvězdu zaslouží. P.S. Toho Daniela Fischera jsem vůbec neznal,  ale jinak jsem  docela čuměl, kolik se  zde mihlo v jednom filmu českých komiků napříč typy, věkem a generacemi. V tomto směru určitě zajímavě a pestře poskládané.

Divoce sureální absurdita těžící z komediálního potenciálu Daniela Fischera vrší místy jeden šílený nápad za druhým. Tipuji, že jakákoliv podbízející se uhlazenost nebo větší důraz na logickou koncepci zřejmě nebyly úplně tvůrčím cílem, byť naštěstí v závěru se film plně vrátil k jednomu podivuhodnému motivu z úvodu a nabídl tak výrazný konec s přesahem do nečekaného žánru (spoilerovat asi nechcete, nebo...?). Ale stejně bych byl z výsledku spokojenější, kdyby k sobě režisérka pustila aspoň jednoho schopnějšího dramaturga, který by občas její nespoutané výstřelky lépe selektoval a ukočíroval, protože její manžel, spoluproducent stojící za kamerou to zřejmě nespraví. Probíhá tak docela nevyrovnaná změť funkčního vtipu, bizarně nápadité akce a snově hravé fantázie s menšími i většími nechutnostmi a trapně fekálními vtipy. Zatímco jednou se film vytáhne vydařenou scénou s absurdním humorem a pravidelně překvapuje nečekanými iracionálními zvraty, kdy tu nespoutanost ještě unést lze, posléze se dokáže odstřelit na úroveň těžkého úletu, který mě už zpětně nikdy nedokázal plně zbavit dojmu, že se to ve víru vší ujetosti až moc vymklo z rukou. Často mě ta absurdita pořád bavila, ale i pokud zůstanu jen v současné české tvorbě, loňskéSrnky(ač bych k nim měl taky menší výhrady) bych viděl minimálně o třídu výš. Rozhodně ale cením nápad soundtracku plný starší čs. hudby, který přitom až na dvě-tři výjimky nevyužívá dokola notoricky známé hity (oprotiVlnáma spol.), ale sahá víc po různých zapadlejších až raritních dobových nahrávkách (tady často hlavně z dílny Karla Svobody, od nějž je např. skladba Návrat Gemini i vtipně využitá – stejně tak znělka Televarieté). To, s jakou parodickostí, vtěsnanou spíš mezi řádky, seMstitelvrací k starší hudbě z dob socialismu, docela ladí s výtvarným řešením reálií kloubících dobu 70./80. let se současností.[60%]

Takové neurovnané,  výstřední a místy parodické. Pro někoho to asi bude bláznivá blbost, pro jiné krásná pitomost. Je to velmi stylizované mezi reálným světem a snem. Nekorektnost tu je ve tvaru vyměšování a nahých prdelí. A to vše je estrádně obaleno ve stylu normalizovaného popu se zábavnou přehlídkou podivínů, svérázů a samorostů a mnoha ztřeštěností.

Přestože se (my Češi) můžeme pyšnit tvorbou světoznáméhoJana Švankmajera(která ale kvalitou převyšuje tento film), tak svobodomyslnost surrealismu dnes nemíváme moc v oblibě. Jsme totiž zvyklí držet se při zemi, všední reality, čímž si vysvětluji poměrně nízké hodnocení tohoto filmu. Surrealismus je ale potřeba brát s nadhledem, jinak se film jeví jako série dezinformací a těžko si ho pak naplno užívat. V očích mnoha diváků Mstitele nezachraňuje ani skutečnost, že se jedná o nespoutanou komedii, která bez okolků začíná hned natvrdo fekálním humorem. Mě se však surrealistické komedie líbí a je mi líto, že podobné filmy u nás vznikají jen velmi zřídka. Konkrétněji mě potěšilo mj. zapojení tématiky Junktownu, i když vandalská scéna démonizuje tuto poměrně málo známou postapokalyptickou larpovou subkulturu spjatou sMad Maxem. Překvapila mě nevšední milostná scéna sJarolavem Duškem, protože bych do něj dříve téměř neřekl, že by byl ochoten přijmout takovou roli, přestože v mnoha jiných ohledech autoři vychází vstříc tomu, jak se prezentuje ve svém pořadu Duše K.Spoiler:závěr filmu přináší zdánlivě originální pojetí pekla, které však jen paroduje pobytHowarda Wolowitze(ze seriáluTeorie velkého třesku) na Mezinárodní vesmírné stanici.

Pokud by ste zustali na opustenem ostrove a mohli si poustet na Netflixu stale dokola pouze jeden film tak si vyberte tento - jsou to totiz 4 filmy v jednom, ktere soubezne bezi ve stejny moment (v 1 zaberu se odehravaji 80. leta i rok 2020 coz muzete znat treba z polskehoWeseלe) a navzdory tomu, ze jejich jednotlive hodnoceni je priblizne 20% tak musim dat 4* (4x20= 80% takze kvantitativne jasna ctyrka)