Mosquito der Schänder (1977)

Tentoraz je*lo v hlave Svajciarom este v sedemdesiatych rokoch minuleho storocia a natocili horor o nekrofilnom upirovi,aj ked to skor mozem zaradit medzi komedie,lebo cele to vyznelo smiesne,trapne a uboho,gore efekty su totalne o nicom,vsetko je umele,vidiet,ze su pouzite figuriny,ak aj nejaka herecka hra mrtvu,vobec tak nevyzera,este aj dycha,co uz je vrchol debility a k vsetkym mrtvolam sa ten sialenec dostane bez problemov,ako keby ich predavali v obchode,jedine,co ma zarazilo,bola scena s tym malym dievcatom a dospelym chlapom,vobec nechapem,ze ako to mohlo zostat necenzurovane,to nepochopim,takze suma sumarov mozem to spokojne poslat do odpadovych vod...:-)(01.09.2021)

Nemý, nábožensky založený psychopat sám seba vampiricky označujúci ako „Mosquito“ je podobne ako Buttgereitov NEKROMANTIK oddaný svojim posmrtným fantáziám. V hlavnej úlohe Werner Pochath hľadá neopätovanú túžbu po láske v domácej kolekcií neživých bábik bez pocitu. Umelecká fascinácia prácou H. R. Gigera kombinujúca erotiku a smrť je dennodenne svedkom premeny ostýchavého a vždy milého muža na zviera v ľudskej podobe. Pracovné prostredie a kolektív zamestnancov je mu však nedostatočným útekom z reality nenaplneného života poznačeného trpkou minulosťou a tak sa ultranásilné vertigo hlási čoraz viac o slovo. ...slabá náplasť na utrápenej duši sa pomaly zmýva dole. Domáce prostredie osamelej anonymity nie je o nič lepšia pôda pre usporiadanie si myšlienok psychicky nevyrovnaného občana hľadajúceho si stále to svoje miesto pre život v tejto spoločnosti. Ako sa ukáže neskôr, útočiskom mu bude náruč mŕtvych ľudských bábik. Vysnená platonická láska zo susedstva, stále v oblakoch tancujúci anjel už nedostane príležitosť zasiahnuť. ### Posledný film Marijana Vajdu v Amerike otitulkovaný ako „Bloodlust“, je skôr psychologická dráma ventilujúca odstrčený život muža bez väčšieho zmyslu cez krásu násilia.(21.01.2017)

Exploitation měli plně v rukou Italové a nikdy bych nečekal, že se ve Švýcarsku, potažmo v Německu může objevit takový klenot tohoto žánru. Perverzně krutý snímek na základě skutečného případu je perfektně odehrán hlavně ze strany hlavní bestie Wernera Pochatha. V roli mladé dívky hrála rakouská herečka známá z komedií a erotických filmů sedmdesátých let Birgit Zamulo, Scénář napsal Mario D´Alcala. Jak už napsal Karlos80, jsou tam scény, které chtějí silný žaludek a filmaři se nebáli scény sjet celé až do detailu. Příklad vydloubávání očí a následné pomazlení se s nimi nebo odřezávání hlavy (tam trochu scéně uškodí napnutí kůže, z čehož je jasně patrné, že je to guma). Film má kromě této nechutnosti také svou dávku erotiky, napětí (doplněné povedenou hudbou Davida Llywelyna) a vše točeno s detaily. Nevím jestli to v roce 1977 vůbec běželo v kinech v této verzi.(25.03.2016)

Inspirováno skutečným případem Kuna Hoffmana. Film je v podstatě další sondou do duše šílence, tentokrát nekrofilního bloodsuckera, známého jako "Upír z Norimberku". Ten se rád vkrádal márnic a hrobek, odkud si odnášel suvenýry v podobě očních bulv nebo celých hlav. Gore scén přiměřeně, splatteru ale vůbec. Osobně mě dost srala ta lehkost, s jakou se opakovaně dostával k mrtvým: jako by chodil na bleší trh pro stará cédéčka. Oproti známějšímu Nekromantikovi je ale tenhle snímek natočen rozhodně lépe, a co je nejdůležitější, nenudí. Na svou dobu určitě odvážný projekt.(28.07.2014)

Tohle je snad jeden z nejoriginálnějších, nejbizarnějších, nejpodivnějších a nejperverznějších 70's německých hororových "nekrofilních" filmů (jako země původu je sice uvedeno Švýcarsko, ale jako produkční země je uvedeno Německo), který jsem kdy viděl. Zaujalo a bavilo mně to ještě o to víc, když jsem zjistil, že je to vlastně celé natočené na základě skutečného životního příběhu Kuna Hoffmana, "Upíra z Norimberka". Toho tu ztvárnil Werner Pochath, který si tu svou roli nemocného a krvežíznivého šílence evidentně užíval, bo ji hrál skutečně výborně a přesvědčivě jako málokdo jiný. Temné, ponuré, znepokojující, špinavé, krvavé a neuvěřitelně zvrácené, přesto v některých pasážích asi sotva uvěřitelné (jde především o volný pohyb šílence, vloupání do márnic, kam si chodí jak do sámošky, a to bez jediného spatření masakrovat a jinak zneužívat mrtvoly mladých žen, či později nějakého opatření, pokud se tak děje opakovaně, což se skutečně děje). Tam není k vidění nějaké zjevné policejní vyšetřování během celého tohoto spletence, všechny věci které tu náš šílenec během svých převážně nočních aktivit dělá, máme tendenci vidět jen a jen z jeho úhlu pohledu. Tam je jinak skutečně hodně různých explicitních scén (včetně početného gore), mmj., třeba hlavní protagonista a jeho malá sestra s jejich otcem (kterou se on sexuálně napadl, poté co předtím seřezal kluka- vskutku šokující moment, který nechápu jak mohl být povolen a zůstat bez zásahu tehdejší cenzury), různé dekapitace, vyňaté oční bulvy nebo vnitřnosti, vysávání a pití krve z mrtvých žen pomocí skleněné trubičky (odtud právě název "Mosquito"), scéna na hřbitove s jeho "mrtvou" tajnou láskou, je parádní, tam se najdou i nějaké ty city (stejně tak jako předtím, pasáž "tančení na střeše domu jeho milované", která této hřbitovní sekvenci předcházela), a finále, vzrušující/realistické, nádhera. Jde o velmi zajímavý film s takovou typicky podzimní pochmurnou a depresivní atmosférou (hodně tomu tady napomohl také strašidelný soundtrack), je to občas i docela poetické a téměř vždy poněkud melancholické (měl jsem takový pocit), což je na tento tip filmu docela neobvyklé, jinak jde ale o vskutku výstřední zvláštnost-kuriozitu, kterou se zcela určitě vyplatí znovuobjevit a podívat se na ní. Přeci jen výroba, podobně orientovaných splatter filmů v 70. letech v Německu, nebyla zrovna nějaká moc veliká (masová) záležitost, až doposud jsem neznal žádný jiný, ale tento film mě ohromil. Doporučuji všem fanouškům exploitation kina bez výhrad. Tohle je neprávem zapomenutý a opomíjený klenot Eurotrash kina. Podobné filmy: "Love Me Deadly" (73) a "Martin" (77).(01.12.2013)