Moliere (2007)

Překvapivě příjemný a svěží historizující film, který nejen těží z Moliérových her, ale přesně a přísně dodržuje jejich stavbu příběhu a jistou tragikomičnost.   Vždy mne potěší skutečně dobře udělaný film. Myšleno po filmařské stránce protože je to umění jako každé jiné. A pokud dokáže někdo na filmové plátno převést divadelní hru v modernějším střihu, která navíc dodržuje všechna pravidla žánru i moliérovského pojetí, je to zážitek o to zajímavější.  Podobný film je sice určen široké veřejnosti, ale myslím kromě Francie jej široká veřejnost nemusí moc ocenit. Nestřílí se tu, nemá to dravý soundtrack, nemá to kymácivou kameru, a i když je střih docela rychlý, ne natolik, jako u moderních fláků. Navíc se zde hraje na skutečné emoce, které postavám přes jejich nadhled věříme. Vůbec herecké výkony jsou ozdobou tohoto filmu (s výjimkou Ludivine Saignier, která pode mne hraje stále stejně a samu sebe, asi jako naše Anna Geislerová) a představitel Jourdaina,  Fabrice Luchini, svou mimikou obličeje i gesty jen perlí. dokáže vyjádřit pošetilce, stejně jako náhle prohlédnuvšího muže. Podobný herecký koncert jsem neměl možnost ve filmech posledních let moc vidět, Příběh vypráví fiktivní osud Moliéra, než se stal slavným. Rád by hrál tragédie, ne komedie, ale divadlo je ve finančním úpadku. A tak přijme budoucí Moliéra nevýhodnou zakázku. Naučit herectví venkovského zbohatlíka, který tak chce zapůsobit na mladou dívku z místního vyhlášeného salonu. Přitom Moliéra začne přitahovat zbohatlíkova manželka... a vztahy se začnou komplikovat a každý musí nakonec obětovat kus sebe. A je otázkou, nakolik si z toho vezme ponaučení pro sebe a svůj život. Velkým kladem filmu jsou životné postavy. I když cítíme z celé realizace určitou nadsázku, frašku, humor, nikdy nepřesáhne hranice uvěřitelnosti a vždy je zed prostor pro určitý jemný psychologický vhled. Vynikající je i kamera, výprava a použitá hudba - nejenže neruší, ale dokonce dotváří atmosféru vyprávění, což je rovněž velký kus umění.Takže velice příjemné překvapení letošního roku, alespoň pro mne. Filmaři, kteří ovládají filmařské (a nejen to) umění, si zaslouží ocenit.  Žel, pro DVD samotné žádné větší ocenění mít nelze. Načíná je protipirát, dvě reklamy, tři plus dvě upoutávky, a až na jednu výjimku ty samé najdeme v hlavním menu, jinak nic tu nemáme. České podtitulky jsou na solidní úrovni, jen mne dere to neustálé používání nářečního a nespisovného výrazu "přeci" - a taky, když se plete 2. a 4. pád u zájmen - viz níže.

Pri európskych historických alebo životopisný je známe, že je silný surový realizmus (tak, ako to bolo-bieda, chudoba, choroby, hladomor a špina). Tento ma tú odľahčenú stránku, celkovo dramaticko - komediálne pojatí film (že by to urobili schválne) s hravou hudbou a farebne rozmanitým hereckým obsadením, kde sa pri tom človek skvele baví o spoznávaní jedného z najväčších dramatikov Francúzska. /75%/

"Těší mě,.... Moliére." K vašim službám múzy spanilé. Tak pravila krev "harlekýnského" ražení, dvora komediálního dvoření, smíchu zdvořilého tvoření. Talent umělcův nechť rozprostřen je do všech stran, ve kterých nechávám promlouvat skupenství svého já, zasazuji myšlenky chápavé, brkem fraškovitě veseloherním sahám na pomyslné "zlato" obhajobou mas z charakterových pavučin složených.

Mávala som taký dojem, že samotní Francúzi nevedia točiť dobré filmy, aspoň pre mňa poväčšinou nemali až také grády, pokiaľ sa na ich tvorbe nepodieľali aj iné krajiny (USA, či GB), ale po tomto malom skvoste som bola milo prekvapená, ako komédia síce neexcovala a ja som sa neváľala od smiechu na zemi, ale celkový dojem bol príjemný. Krásne historické interiéry a exteriéry dodávali akúsi eleganciu tejto francúzskej komédií. Pre niekoho len priemerný film, pre mňa - dalo by sa kľudne povedať - blažený zážitok.

Opravdu vtipné! Nejen humor ve filmu, ale i zdejší nízké hodnocení. To se většina směje jenom prvoplánovým vtipům s lechtivou tematikou?! Aby to neskončilo jako na učňáku, když se automechanici dívali na Cimrmany (bez úvodní přednášky!) a rozpačitě se rozhlíželi: "To má bejt jako vtipný?!"
V tomto francouzském filmu se odlehčenou formou a přes narážky na Moliérovu skutečnou hru Tartuffe snaží tvůrci upoutat pozornost na tohoto klasicistního tvůrce, poklad světové kultury. A je jedno, že se odkazují k podobnému filmu o Shakespearovi (oceňuji, že to dělají otevřeně). V dnešní masové kultuře účel světí prostředky (ostatně už tu všechno někdy bylo). V Tartuffovi Moliére odkrýval přetvářku a naši neschopnost bránit se či jen odhalit manipulaci. Nezdá se vám to zase aktuální?! Považuji za příznačné, že kritika lidské hlouposti a zaslepenosti je ostřejší a výstižnější, pokud je vedena formou satiry než způsobem vážnějším. Ve filmu Jourdain prozřel, zmoudřel (ve skutečnosti blbec zůstane blbcem), v Moliérových hrách většinou také všechno dobře dopadne. Já bych ocenila to, že se tvůrcům podařilo najít hlavní znaky i typické finesy Moliérovy tvorby a zapracovali je do ryze nového dílka (byť původní přístup k tématu není originální). Za Moliérových časů se více cenily tragédie, ale kdo dnes hraje Corneille či Racina? My zase vyzdvihujeme originalitu, ale kolik z nás ji dokáže odlišit od obyčejné ubohé snahy šokovat? Stejně jako filmový Moliére (nikoliv ten reálný) i my nakonec zjistíme, že hrát si na to, co nejsme, ničí opravdovost, hloubku i skutečnou hodnotu.