Moje sestřenice Rachel (2017)

Spoilery. Film na motivy gotického románu Daphne du Maurier zachovává temné podtóny pod zdánlivě neškodným, trochu romantickým, příběhem, trochu detektivkou. Jmenovkyně osudové sestřenice Rachel, Rachel Weisz vypadá podobně už asi 25 let, chtěla bych vědět, jaký odvar si připravuje pro nesmrtelnost. Možná to Rachel udělala, možná ne, asi nemá smysl se tím zabývat, pokud chtěla autorka nechat otevřený závěr a možná sama nedomyslela, jestli je její postava vinná. Podle tohohle filmu bych trochu věřila, že byla. Protože mi připadá nepravděpodobné, že jak Ambrose, tak Philip trpí stejnou nemocí, jež by Philipa navíc přepadla v mnohem mladším věku než jeho bratrance. Philip byl vinen každopádně, protože Rachel poslal na smrt, a to spíše ze zhrzelosti, že s ním nechtěla být, než ze skutečného přesvědčení, že mu usiluje o život. Já nevím, začnu p**at s osobou, o níž si myslím, že má na svědomí smrt nejbližšího příbuzného? A potom si ji ještě připoutám majetkem v domnění, že budu jediný člověk, kterého si vezme, aby nezůstala vdovou a uchránila majetek... Philip byl nezralá postava, odmalička žijící v chráněném prostředí, považující ženy za podřadné, není se tím pádem čemu divit, že pak snadno podlehne svelětaznalejší, zkušenější ženě, která ho sice asi využívá (minimálně to finanční hýření jí nikdo neodpáře), ale nakonec je to její jediná možnost, pokud se sama jako žena k majetku nedostane. Feministka Daphne du Maurier to možná myslela tak, že si za to patriarchát může sám. Rachel byla v něčem možná podobně přízračná a temná postava jako Rebecca v Mrtvá a živá. Nejzajímavější na tom ale je, že se nikdy nedozvíme, jak moc. Podle mě podceněnej film. Knihu si musím přečíst.

Strašne ho ojebala. Toľko k deju 😁. Čo sa spracovania týka, tak malo to len veľmi zvláštne strihy, vôbec mi nesadli. Takisto mi nerezal Sam Claflin. Asi som v tom celom našiel iba tri pozitíva. Herecký výkon Rachel Weisz, dobové kostýmy a samotnú zápletku a jej rozuzlenie. Mohlo by sa zdať, že je to pre film dosť, ale pravdou je, že nie je. Joj a predsa ešte jedno pozitívum, prenádherná krajina. Chcelo to ukázať z nej viac, ešte viac. To ako si vytrela rozkrok, bolo mi chlapa ľúto 😪.

V tomto případě opravdu tenounkou hranici od pomstychtivé nenávisti k slepému zamilování překročil scénář pomalu během jejich prvního pohledu, aby se posléze odvíjel suchopárně tak, jak zpočátku naznačoval (tedy až na nejednoznačný konec, jenž hodně pomohl). Rachel to slušelo, ovšem ten mladý trubec, kterého si bez větší námahy omotala kolem prstu, ten by zasloužil řádně profackovat.

Rachel Weisz je vynikajúca herečka a táto rola jej aj sadla, ale to spracovanie je strašne nudné. Lavírovanie medzi nečestnou hrou, mysterióznym prvkom a romantickou drámou, ale vyuzlenie také nemastné neslané. A chémia medzi Rachel a Clafinom vôbec nefunguje a ak chcel Claflin s ňou hrať, to mal radšej skúsiť ísť doMúmie. Tak si mohol zahrať tú múmiu.

Philipovo chování mi lezlo na nervy stejně jako mnoha ostatním, což ovšem neznamená, že kvůli tomu zatratím celý film. Britskou dramatičku Daphne du Maurier jsem měla vždycky ráda a Roger Michell poměrně slušně vystihl citovou rozervanost hlavního hrdiny i tajemnou atmosféru jejího románu. Ke kladům snímku dále patří zdařilé dobové kostýmy a krásné lokace, v nichž se příběh odehrává. Jestli sestřenice Rachel byla vypočítavá mrcha, nebo žena osudem ztrápená se můžeme jen dohadovat, ale dostat odpověď na každou otázku není přece nutné. Ve skutečném životě jich taky zůstává spousta nezodpovězených. (70%)