Moje léto v Provence (2014)

Velmi příjemný film z francouzské Provence. Když přijedou ke starému a nabručenému dědovi Paulovi v podání Jean Reno nečekaně jeho tři vnuci na letní prázdniny z Paříže (dospívající Adrian podobně stará sestra Lea a nejmladší neslyšící Theo), od jeho dcery, se kterou už 17 let nemluvil, naruší mu to jeho zavedený klidný život na jihu Francie. Snímek již od začátku pracuje s mnoha klasickými dějovými šablonami, které příliš nepřekvapí. Adrian se snaží okouzlovat turistky, které do městečka přijíždějí, přitom je očarován místní, pro něj starší smyslnou zmrzlinářkou Magali. Lea se zase zamiluje do prvního muže, se kterým se seznámí a to do stánkaře Tiaga, ze kterého se nakonec vyklube ne úplně dokonalý životní partner, jak si jej Lea představuje. A nejmladší Theo se pro změnu jako hned první sblíží se svým dědečkem, který si ho rovněž oblíbí. Tento rodinný vztah mi přišel ze zmíněných jako nejupřímnější a nejpřirozenější. Je na něm také krásně vidět ta vlídná a poklidná atmosféra jižní Francie, kterou snímek oplývá, tak i samotné prostředí, ve kterém hlavní postava žije, tedy kolem své zahrádky a svých olivovníků. Potěší i setkání Paula se starými známými, kdy se dozvídáme, že Paul je starý hippísák, který s nimi a také se svou manželkou obrážely celý svět na svých silných strojích. Kromě pohody vyjdou napovrch rovněž Paulovy problémy, které již trvají nějakou dobu. A nakonec dojde i na trochu akce. Takže ve výsledku velice dobrý a povedený snímek z provoněné letní Provence.

Není to ani komedie, ani drama, nejspíše jenom rodinný film. Nekomplikovaný scénář, poklid francouzského venkova (který smrdí prací, takže tam nevidíte černocha) a rodinné vztahy, citová vzplanutí pubošů plus trocha nostalgie po starých časech hippies. Připomíná to spíše brazilskou telenovelu zasazenou do prostředí venkova v Provence. Jednu hvězdu za Jeana Reno a jeho postavu dědy a jednu za krásné prostředí. Dějová linka je vcelku předvídatelná a málo zajímavá. Takový film pro žehlící maminky na mateřské.

Film, který na první pohled zaujme především svou atmosférou a nádherným vizuálním zpracováním. Kamera dokonale zachycuje kouzlo slunné Provence, její teplé odstíny a klidný rytmus letních dnů. V kombinaci s hřejivým světlem a působivými exteriéry, které film přináší, se snadno přesuneme do prázdninových dní. Příběh sice není nijak překvapivý a drží se známé zápletky o starém bručounovi, který se postupně sbližuje se svými vnoučaty, a tím i znovu nalezne cestu ke své dceři, se kterou byl léta rozhádaný. I přes svou předvídatelnost to funguje díky charismatickým hereckým výkonům, a zejména šarmantnímu Jeanovi Renovi v roli osamělého a uzavřeného dědečka, který postupně opouští svou odměřenost a znovu se otevírá své rodině. Příjemný rodinný film, který u mě lehce ztratil zbytečně klišovitým poselství o hodnotě rodinných vztahů.

Jen tak si v klidu posedět u vína a kochat se olivovníky...To je asi hlavní premisa tohoto filmu. Je to ten typ filmu, kdy se vlastně celou dobu nic neděje, ale vám to vůbec nevadí, protože jste nacítěný tou pomohou, která z filmu vyzařuje. Všudypřítomné sluníčko, krásná krajina, bodří maloměšťané, přátelská atmosféra...Hned máte chuť si do Provence vyrazit. Jako lákadlo na dovolenou to funguje výborně. Děj jako takový je pochopitelně neskutečně předvídatelný, ale když vezmete dobře naladěného bručouna Jeana Rena a k tomu pár překvapivě sympatických dětských postav, tak je to vlastně jedno.

Už úvodní písnička Simona a Garfunkela "The Sound of Silence" mě náležitě naladila a když v půlce filmu spustí Hugues Aufrey "Knocking' on Heaven's Door", málem jsem uronil slzu. Vůbec Aufrey na té "hipísácké" párty sedí jako zadek na hrnci. Pro mě by si příběh vystačil dědou a jeho vnukem, nemusel bych nafrněnou blonďatou vnučku, která by Rena viděla nejraději pod drnem. Samotná Provence jako vždy nádherná, ale ve filmu z ní zase tolik divák neuvidí, více ten kolorit malého městečka s večerní zábavou a dědkama u petanqu nebo u báru s pastisem, případně býčí arénou. U mě to vyvolává vzpomínky na několik dovolených u příbuzných manželky v Draguignanu, odkud byla hodinka cesty autem na Riviéru.