Moetsukita chizu (1968)

Ako hra s divákom je to nedostatočne hravé, ako detektívka nenapĺňajúce žánrové očakávania (resp. ich podvracajúce, ale nie obzvlášť invenčným spôsobom - sujet s hlavnou postavou strácajúcou sa v pátraní bol pomerne ošúchaný už v '68). Najvýraznejší rozdiel oproti ostatným videným Tešigaharovým filmom je situovanie deja do urbánneho prostredia, ktoré plní funkciu nehostinného bludiska pre detektíva a diváka zároveň. V poslednej štvrtine film prechádza ku psychadelickej estetike 60. rokov, ktorá je síce vizuálne pôsobivá, ale zároveň vyčnieva a pôsobí nemotivovane.

Moj druhy Teshigaharov film ma oproti Piesocnej zene dost sklamal. Maskovane za detektivku, ale na detektivku sa to podoba mozno prvych 15 minut. Sugestivne obrazy a zaujimave sceny, ale nemala som zimomriavky ako pri Piesocnej zene.

7,5/10 [SPOILER!] Pravdepodobne sa mýlim, ale pravda bude asi taká, že Teshigahara natočil variáciu na Antonioniho Zväčšeninu (a s väčším dôrazom na existencialistické motívy).

The Man Without a Map je existenciální, postmoderní a díky do nejpozoruhodnějšího detailu vypiplané kameře s režií místy až surreálný. Především je to ale ukázkový neo-noir se všemi jeho náležitostmi. Pátrání po zmizelém však v žádném případě není konvenční, neboť existenciální nátura filmu jej spolehlivě z běžné hardboiled detektivky transformuje v něco... jiného. Akira Uehara tu s Teshigaharou předvádí unikátní vizuální zážitek, plný atypických záběrů podtrhující existenciální rovinu filmu rozostřenými obličeji, záběry přes skleničky apod. Shintarô Katsu v hlavní roli je dokonalý a film by bez něj a jeho miniaturního Subaru 360 byl poloviční.(22.03.2015)

Poměrně dlouhé rozhodování mezi 3* a 4* ...3* by však znamenaly, že jsem se příliš zaměřil na pouhou dějovou linii. Jenže to bych Teshigaharovi křivdil, jelikož pro jeho příběhy hraje obovskou roli vnitřní psychologie postav, jak již ukázal jeho předchozí film Tvář toho druhého. Tak se myšlení postav občas dostává do samotného popředí a dění okolo je pouhou kulisou, která vymezuje prostor, na kterém se postavy pohybují, avšak jen proto aby se divák neztratil a nebo nepřenášel svou pozornost na nepodstatné věci. Totiž posledních 20 minut filmu, kdy pozadí barevného, rušného a prosluněného města je skvělým kontrapunktem dosti temného vnitřního rozpoložení hlavního hrdiny, je ten důvod, proč jsem dal tu 4 *.(23.03.2012)