Modrý tygr (2012)

Není to vyloženě otřesný film, ale přijde mi, že už jsem podobný film někde viděl. Možná proto, že tomu tak opravdu je, nejnovější film Petra Oukropce - "Mazel a tajemství lesa" - má úplně tu samou zápletku, protagonista s bujnou fantazií chce zachránit jakousi oblast před zlými byznysáky, což se mu/jí nakonec povede s pomocí jakési nadpřirozené bytosti, Oukrpec zkrátka natočil stejný film dvakrát a myslel si, že si ničeho nevšimneme. Tento film tedy nemá moc originální zápletku, jeho postavy nejsou téměř ničím zajímavé a záporák je až komicky zlý. Herecké výkony byly většinou špatné, hlavně dětem to vůbec nešlo Technické aspekty filmu se mi ale hodně líbily, film je celkově dobře natočený a počítačové efekty vypadaly velmi dobře. Hudba se mi taky hodně líbila.3/10

Modrý tygr je rodinný film. A stejně jako ke komedii je k němu třeba tak přistupovat. Cesta do fantazie malých dětí a návrat do dětství byl alespoň pro mě a pro těch pár prcků, se kterými jsem se koukal, parádní. Jasně definované dobro a zlo, již zmiňovaná fantazie a přátelství malých dětí nemělo chybu a i já si párkrát rozvzpomenul na dětství. Alespoň hlavní hrdinové měli obstojné herecké výkony, ale neexistující dramaturgie (hlavně v prvních 2/3 filmu) a slabší dialogy film značně kazí. To je ale v Českém filmu standardem. Po dlouhé době nicméně hezký český film slespoň pro ty nejmenší. Pro děti ulétající na fantazii jasná volba.

Ambiciózní rodinný film, který si svého diváka nenašel. I tak by šlo glosovat na téma filmu, kterému předcházela oceněná dětská knížka z produkce Baobabu. Výtvarná stránka je půvabná a hravá, rodičovské role Hartla a Hrzánové dávají vzpomenout klasice z let filmového studia Gottwaldov, výborně jsou vybrané neokoukané exteriéry (rozpadlé žižkovské lázně mají své kouzlo). Problém nicméně tkví v koprodukci, dabingu a práci s dětským hercem. Bohužel.

Je to příliš jednoduché, než aby nás to udrželo ve stavu nějakého napětí a pak taky trochu paradoxně nepochopitelné, nepřijatelné. Jak říká Forman: „Dokud tomu neuvěříte, je to špatně.“ Svět civilní a nadreálný, oba umělé, zlehčené, znetvořené německým otiskem, ani ne tak kamerou Klause Fuxjägera, ale spíš mi přijde jakoby dramaturgie Bohdana Slámy (taky jako režijní dohled) byla čímsi německy triviálním a provinčním znásilněna. (Přesto žádná zmínka o DE produkci). Nejsem jeho stoupenec, nemůžu se však zbavit pocitu, že nebýt té mezinárodní spolupráce, výsledek by byl daleko smířlivější.
Jako vyloženě obludný hodnotím samotný závěr „velkého úniku.“ Ve městě byly přelepeny volební plakáty jinými nepřijatelnými kandidáty, tento boj s větrnými mlýny nejde vyhrát. Existuje však ideální místo, stačí znovuobjevit polorozpadlé lázně, zvolit si budoucnost, zvolit si život! Tolik podobností, že už nejde váhat, tady platí jasná rovnice, bohatství = zlo, chudoba = dobré srdce, láska. (Podobně hozené to měl Roald Dahl, jen s tím rozdílem, že ten to díky svému vypravěčskému umu vždycky dokázal podat takovým způsobem, že nešlo či nechtělo se protestovat). Doporučuji Bohdanovi (fakt si myslím, že to je vyloženě jeho vklad) zajít na exkurzi do Armády spásy.

"Lucinko, počkej. Až ho chytim, dostanu ödměnu a mužeme třeba jít do Áfriki." - tak běžte. Zábavný dabing německého herce, který nevypadal strašně, ale otřesně. Modrý tygr má netradiční, takovou poetickou atmosféru. Je ekologicky zaměřen a karikaturně vykresluje všechny postavy, které se o ochranu přírody nezajímají. No jo, ale pro koho je určen? Děti se unudí, dospělí se nemají čeho chytnout. Animované pasáže jsou sice krásné, ale je jich příliš málo. Připomíná mi to severské filmy pro děti, které dávali na ČT1 v ranních hodinách o víkendech, když jsem býval malý. Vydržel jsem u nich zhruba půl hodiny, poté jsem musel přepnout na Pokémony, abych neusnul.