Mind Game (2004)

SPOILERY Feel-good film s poselstvím a la "carpe diem" pro náročné diváky (kteří holdují animované tvorbě). Viděl jsem to už před dvěma dny a ke komentáři se dostal až teď, ale zpětně mě až překvapuje, jak zvláštně to funguje. Celý film je především zaměřený na zobrazení neomezených možností animované tvorby než na cokoli jiného, takže i proto je příběh vlastně dost banální a po pochopení "pravidel hry" to platí ještě víc, jenže skrze závěr, který je doslova smrští emocí, nakonec zůstane hlavně zážitek z poselství o užívání života naplno, ačkoli film dává neustále najevo, jak bere jakýkoli narativ jako nezbytnou nutnost, kterou se ani nechce zabývat. Proto celá druhá půlka v břiše velryby nemá žádnou (narativní) pointu, proto místo ní vidíme sled možných budoucností postav a proto vše končí titulkem "tenhle příběh nikdy neskončil". Práce s postavami je mizerná, mimo Nishiho, starce a gangstery zde nikdo nemá charakter a i u nich se s ním víc nepracuje. Je to škoda, zamrzí to, těžko se komukoli buduje vztah a jediné záchytné lano je Nishiho cesta zpět k životu, která pokud vás nezaujme, tak se podle mě do filmu nemáte už šanci dostat. Přitom ale ten film nedělá nic špatně - vše podstatné, co potřebuje předat i v rámci příběhu, dostatečně zprostředkuje vizuál. Není totiž náhoda, že nejsilnější a nejvýraznější scény jsou ty nejvíce stylisticky nabušené, ačkoli se někdy nedá rychle vyznat, o co v nich jde. A stejně tak to je i s psychologickou stránkou filmu, která je zprostředkována skrze přehlcené montáže možných variant budoucnosti postav, nebo i shrnutím jejich minulosti. Takže ano, výsledkem je opravdu velká "hra mysli", celkově až nečekaně skvěle vystavěná a díky tomu fascinujícím filmovým zážitkem snad pro každého, kdo rád zvláštní a hůře hned uchopitelné filmy. Plný počet nedám jen proto, že si u čehokoli japonského dlouhodobě nedokážu zvyknout na určité prvky, které mě prosté iritují. Tady třeba ty expresivní výrazy v tvářích, které jsou sice posunuty na jinou úroveň, ale pořád jsou, ačkoli vizuál všeho okolo by to samé podal mnohem líp, vkusněji a silněji. A obecně mi moc do celku nezapadly ani ty erotické scény. Každopádně z mé strany pořád vede spokojenost. Taky cením, že to je jinak vypadající anime, které oproti klasickým dává pořádně najevo, co všechno můžou nabídnout. Bohužel z japonských anime režisérů, které jsem stihl poznat, takhle s významem animace pracuje už snad jen Satoši Kon, byť hlavně vHerečce tisíciletíaPaprice. Částečně i Mamoru Ošii, aleAvalonukázal, že je to samé schopný dát dohromady i v hrané podobě, tak mi z toho spíš vypadává. 4*

Masaaki Juasa si nehraje pouze s myslí, ať už s naší diváckou, svou, té z předlohy, nebo jejích postav, ale především si hraje se samotným médiem animace. Počínaje kresbou a technikami, přes pohyb až po samotnou ideu animování coby vkládání duše do sledu obrazů v čase, které zachycují jednu chvíli, která ale nemusí kopírovat své reálné trvání, ale může libovolně měnit svůj rozsah v prostoru a čase. Jedna emoce tak může trvat záblesk na pár oken, ale také se rozpínat do celé sekvence a zahrnovat nejen aktuální rozpoložení, ale i celou historii existence. Tento přístup se opírá o Juasovu fascinaci výtvarně technickými principy klasických animovaných grotesek, které mu učarovaly již v začátcích jeho animační tvorby. V jejich fázích pohybu se jindy striktně dodržované proporce postav kresebně deformují do amorfně bizarních tvarů, které pomáhají výslednému expresivnímu dojmu v rámci rozpohybovaného sledu políček. Juasa nejen že svým postavám programově nedává žádný pevný rámec a volně je deformuje  a kondenzuje, ale stejně přistupuje k naprosto všemu ve svém fenomenální debutu - od animace až po vyprávění, emoce a nálady.

Přes rektální astrál. Řeřavé šelmy jménem Animace. Možná objevíš. Tu hranatou zaoblenost. Tu vzácnou — Růži v Konzervě. Tahle konkrétní šelma obojek má. Jakkoli povolná, vilná. Není bezcílně užgryndaná. Třeba s ní musíš pelášit bezzubými ulicemi Ósaky. Nebo po jejím boku nechat své nenechavé kosti slupnout mordou kytovce. Abys prožil. Zažil. Ten příběh, co nikdy neskončil. Občas prostě jen stačí, když srdce poskočí, hlava se rozkočí. Mít vůli žít.

Chápu vítky, že druhá část filmu může být pro někoho nuda po bombastickém začátku a automobilové honičce, ale druhá polovina je naprosto podstatná k tomu, co se film snažil říct o hlavní postavě. A na to, že se víceméně "nic nedělo" to stále bylo neuvěřitelně zajímavé. To řečeno - asi nikdy neuděláte napínavý film o tom, jak je někdo zaseknutý v životě na jednom místě. Tohle je ale sakra blízko. Zkrátka mind game o smyslu života vesmíru a vůbec. A scéna s Bohem je úžasná.

Tu rákosnickou animaci jsem se už naučil tolerovat. Taky bych ještě snesl, že to nakonec nedalo smysl, pokud by to bylo dobré aspoň v průběhu (Revolver od Ritchieho). Tohle ale byla totálně dementní sračka bez jakékoli logiky, vysvětlení a vlastně všeho, co má dobrý film mít. V popisku je toho spousta, ale hodí se tam pouze Píčovina. 15%