Jodžóhan šinwa taikei (2010)

Yojō-han shinwa taikei je nepochybně seriál, který se odklání od všeobecného anime kánonu, tak jak je už Masaaki Yuasy zvykem. On či jeho tým již dlouhou dobu předvádějí osobitý výtvarný styl, který zároveň s každým dalším svým výtvorem dokáží obměnit a vnést do něj něco nového. Obdobně zacházejí i se svými hrdiny či zápletkou... Cením si toho, ale touha nepoddat se stereotypu vede k možnosti, že se občas něco nepovede. Pro mě jsou těmito nepovedenými zmetky Kemonozume a právě Yojō-han shinwa taikei. X alternativních životů spojených mnoha společnými prvky, smrsknutých na délku jednoho dílu, které jsou vyprávěny rychlým těkáním mezi jednotlivými výjevy a komentovány neustálým, převelice rychlým žvaněním hlavního hrdiny. Dějí se, plynou, letí, besmyslně utíkají. Svůj význam nabydou především až skrze poslední dva díly. Přesněji: ukáže se význam jejich mnohosti a pestrosti, konkrétní forma je zcela podružná. Nakonec je tak pro zážitek určující, zda jste se v prvních devíti dílech bavili bizarními příhodami stále jiného a přece stejného Watashiho. Já pramálo. Nebýt posledních dvou dílů, dal bych **. Takto alespoň slabé ***.

Konečně se letos objevilo něco, co stojí opravdu za to. The Tatami Galaxy je úžásná komedie, která se vymyká všem standartům anime a zaručuje tak skvělou zábavu. Pamatujete na Endless Eight? Tak takhle nějak to mohlo dopadnout i tady, kdyby za tím nestáli tak talentovaní lidi. Taky bych rád zmínil, že hlavní postavy si oblíbíte hned v prvním díle (hlavně Akashi je skvělá) a v průběhu seriálu to bude jen a jen lepší.9/10

Když jsem v roce 2006 jako jedno z prvních anime s anglickými titulky vidělHaruhi, strávil jsem s některými jejími epizodami kvůli častým pauzám na přečtení rychleji ubíhajících titulků kolem 40 minut. U souboru pověstí z pokoje o rozloze čtyř a půl tatami jsem si na tuto dobu zavzpomínal. Myšlenkové pochody bezejmenného hlavního hrdiny, jež tvoří značnou část mluvené řeči, totiž uhánějí jako splašenýaibacykl. A jeho chytání je občas dosti otravné. (Uznávám, že v tomto případě je chyba především na mé straně.) Kromě toho však mohu jen chválit. Hrdinovy zážitky z vysoké školy jsou různorodé (ačkoli určité schema je většinou zachováno), postavy zajímavé (úžasná je slečna Akaši), vizuální stránka dle očekávání výrazná a osobitá (velmi se mi líbilo symbolické ztvárňování některých pocitů) a obě znělky netradiční a skvělé.7+/10

Jodžóhan šinwa taikeise mi hvězdičkami nehodnotí vůbec snadno. Je evidentní, že režisér Juasa je velmi vybíravý při výběru adaptované látky, a neupsal by se k něčemu zcela fádnímu, kde by neměl možnost odvázat se ze řetězu a předvést naplno svou kreativitu. Vzhledem k charakteru jeho dosavadní tvorby tak příliš nepřekvapí, že se mu zalíbil podobně svérázný autor jménem Tomihiko Morimi, který napsal mimo jiné předlohu kUčóten kazoku. Jak už bývá u tohoto pána zvykem, jeho příběhy se odehrávají v Kjótu, kjótskými reáliemi a prvky urban fantasy se v nich vůbec nešetří a jeho díla jsou doslova prošpikovaná nejrůznějšími básnickými či staršími knižními obraty a rafinovanými metaforami, takže čtení jeho románů někdy může připomínat hodiny čtení staré japonské literatury. Juasa se snažil tento styl vedle svého svérázného audiovizuálního stylu přenést na obrazovky v kombinaci s vražedným tempem ukecanosti hlavního hrdiny, takže je ve výsledku jedno, jestli jste cizinec nestíhající číst titulky nebo Japonec nestíhající luštit jazykové hříčky pálené z repráků rychlostí salvy z kulometu – oba se totiž při sledování dosti zapotíte. Originalitu a nápaditost by tomuto anime upřel jen naprostý ignorant, ale budiž jasným příkladem toho, že originalita není zdaleka vše. Originální forma totiž nemusí znamenat nutně i zábavnou podívanou, a byť příběhová schematičnost zde byla jistojistě záměrem, je toto anime svou zoufalou snahou o co největší nápaditost až příliš zatíženo a jeho sledování je místy až ubíjející. Byť se poslední dva díly snaží vybalancovat obsahovou chudokrevnost a vyvést diváka z letargie, působí tak trochu dojmem omluvy od někoho, kdo se snaží si vás udobřit poté, co do sebe během večírku kopal jednoho panáka za druhým, vyfotil u stolu váš nepřítomný výraz a hodil ho na Instagram, zpíval na stole Vínečko bílé, smíchal během vaší nepřítomnosti víno s kofolou a předstíral, že on v tom nemá prsty, snažil se dobýt do vaší kabinky na hajzlu, shodil na vás omylem sklenici s pivem, hodil venku šavli a pak usnul s jednou botou kdesi na obrubníku, sliny mu od otevřené mordy odkapávajíce. Smysl to ale rozhodně vidět má, abyste zjistili, zda vám tato velmi nápaditá hra s divákovou trpělivostí vyhovuje, nebo ne. U mě to bylo tak nějak napůl, proto volím 3*.(09.02.2020)

Přiznám se, že už dlouho jsem do ničeho nebyla tak zažraná. Osvěžující komedie s abstraktní animací, špetkou romantiky a rychle mletými dialogy, která se na začátku tváří, že bude pořád dokola o tom samém, ovšem opak je pravdou, protože než se nadějete, děj začne s každým dalším dílem nabírat neskutečné obrátky, aby pak posledními dvěma epizodami strčil všechny ostatní časo-vesmíro-skokové anime do kapsy a já si skoro až říkám, že bych mělaSteins;Gatea ostatním kouskům s touto tématikou dát odpad, protože oproti této perle působí trapně. Jinak všechny postavy jsou zajímavé a propracované (Ozu vede!), animace kouzelná a opening s endingem jsou taky skvělé. Zcela zasloužených10/10(01.01.2018)