Miluji tě, Alice B. Toklasová! (1968)

Přerostlý hippík Sellers a perfektní muzika.

Nemecky nazov: Lass mich küssen deinen Schmetterling

Chudák Harold je v krizi středního věku a je tak stresován svým životním stylem, společností, známými, rodinou a svou konkubínou/snoubenkou, že se občas nemůže ani nadechnout (což je doslova vyjádřeno jeho astmatem). Není proto divu, že propadne svodu bláznivosti, která se aspoň zprvu zdá osvobozující, zvláště když průvodkyní na této bláznivé cestě je mu taková luzná hipícká víla. Ale pro cestu naprosté bláznivosti je Harold nakonec vnitřně příliš seriózní. Leč jak pak žít dál, když tato cesta je neprůchozí a na tu starou se též nelze vrátit, byť to Harold zkusí. V tom vlastně film nedává odpověď a končí nekoncem..... Takže je to vlastně vážné téma podané formou bláznivé, barevné komedie s chytlavou ústřednímelodií.(09.08.2015)

Obsadit Petera Sellerse jako hippie se mi zdálo jako geniální nápad. Úplně jsem si představoval jeho proměnu v ortodoxního příslušníka tohoto hnutí, kterého by podal s ironií jemu vlastní. Film je ovšem koncipovaný úplně jinak. Jak už nastínili kolegové, nejprve Sellerse vydíme jako seriózního právníka, který si není příliš jistý svou nastávající a pomalu se sbližuje s členkou květinových dětí. Z této části pocházejí asi dvě nejvíce zapamatovatelné scény z tohoto filmu, převoz rakve a řezy "se speciální příchutí", z nichž ale především druhá mi přijde zbytečně moc roztažená, že až přestává být vtipná. Když to ve druhé polovině začíná cvhíli vypadat, že se film vydá směrem, který jsem popsal v úvodu komentáře, místo toho přijde jakási parodie tehdejší mládeže, stylem podobná jedné scéně z francouzského Zahradníka z Argenteuil, které Sellers pouze přihlíží. Postava, kterou hraje, jedná chvílemi dosti nepochopitelně a bohužel mu nedává až tak velkou příležitost předvést, co umí. Přesto některé repliky jsou velmi vtipné a úvodní píseň příjemně vlezlá. Oproti Honu na lišku nebo Co je nového, kočičko? ale slabší kousek, i když potenciál tu byl.(26.02.2011)

Komedie s Peterem Sellersem ve vážné poloze? Jednu takovou zkušenost jsem již měl, a že by mě nějak výrazně
uspokojila, se říci nedá (Milionářka - 1960). Zde tomu ale bylo jinak, dokonce mi scény s ním coby standartně
vzhlížejícím úředníkem přišly mnohem vtipnější než ty papírově šílenější v druhé polovině. Bohužel tento dojem
se ale podepsal i na mém diváckém zážitku, který byl spíše průměrný a pozdější opakovaný psychologický obrat o
180 stupňů v případě hlavní postavy už docela zapáchal křečí. Zklamaný jsem i s ohledem na potenciál, který v sobě nese svižná změna ze seriózní osoby ve volnomyšlenkáře (ještě k tomu v podání P.S.). Navíc mě chvíli přepadala myšlenka, že scénář celkem nepovedeně napodobuje dílo Neila Simona... Přesto narozdíl od jiných podobných zklamáních šanci ještě dám, už jen proto, abych si mohl spolu se skupinou Harpes Bizarre broukat "I Love You, Alice B. Toklas...". 60%(27.10.2010)