Michal Strogov (1956)

Moje prvé filmové spracovanie so slávnou Verneovou predlohou dopadlo prekvapujúco dobre. Prekvapujúco z pohľadu očakávania európskej početnej koprodukcie. Príbeh síce obsahuje niekoľko dejových skratiek, ani s obsadením Curda Jurgensa som nebol príliš spokojný (nie že by nebol sympatický, ale vyzeral príliš staro), aj komediálnych francúzskych žurnalistov trebalo pretrpieť, ale veľkovýpravné spracovanie v perfektne zvolených lokáciách ma dostalo. Tam kde iní (a aj o 10-20 rokov neskôr) použili dvojexpozíciu so štúdiovými zábermi pri súboji kočov, tu sa dokonca aj pri splavovaní perejí na kompe použili zábery natočené v exteriéri, a ešte vo výbornej kvalite. Celkovo exteriérové scény si zasluhujú absolutórium. Radšej ale keby som videl film dabovaný v inom jazyku, ako počúvať ten hrozný originálny jazyk - francúzštinu.

Povedená historická báchorka překvapuje množstvím komparsu a z dnešního pohledu zábavným střetem kultur (francouzští novináři 19. století v porovnání s carskou armádou a divokými Tatary). Zbytek je v dobrém slova smyslu běžnou zápletkou romanticko-dobrodružných snímků francouzské provenience.(25.04.2022)

V dnešní době působí Vernovy romány možná trochu archaicky, co se děje týče, přesto nepřestávají udivovat svým dokonalým popisem reálií a v podstatě akčním dějem. Přesto, že má téměř každý jeho román z edice Podivuhodné cesty podobnou dějovou strukturu, dá se říci, že každý díl série je zdroj četných překvapení vyplývajících nejen z bohaté škály charakterů a dějových zvratů, ale hlavně z autorova dokonalého obeznámení se s prostředím (jeho cestovatelské zkušenosti dající se shrnout do slov „prstem po globusu“ jsou dobře známy). I přes tyto nesporné kvality se jeho knihy nedočkaly mnoha opravdu kvalitních filmových přepisů (i když třeba Meliés nebo český tajemný hrad v karpatech potvrzují pravidlo) Filmaři se většinou zaměřují na tu povrchovou, dějovější vrstvu, která je u Verna často podobná: putování hrdiny za šlechetným cílem, např. objevitelským, záchranná výprava atp., popřípadě službu vlasti, jak je tomu právě v Michailu Strogovovi. Do cesty se hrdinovi pletou postavičky legrační (potrhlí vědci, francouzští novináři), líbezné (hrdina se během cesty buď zamiluje, nebo v srdci nosí touhu se vrátit ke své snoubence), a v neposlední řadě postavičky záporné. Narozdíl od těch kladných si Verne se svými záporáky skutečně vyhrál. Ať jsou to profláklí Nemo a Robur nebo třeba nebo v Michailu Strogovovi Ogarev, většinou se jedná o postavu plnou ideálů s nejasnou příslušností k dobru či zlu. Chybou filmových přepisů (tento film nevyjímaje) je neschopnost zachytit toto balancování záporných charakterů. Jako by si autoři z předloh brali jen brakovou kostru, a na kvalitní obal nezbylo místo. Vždyť Verne ční nad autory tehdejší dobrodružné literatury. Málokdo mu ale vdechne např. dětskou hravost jako to dokázal Karel Zeman v Na kometě. Je tomu tak i v případě filmu Michaila Strogova, který bych kvalitami přirovnal k nějakému méně povedenému dílu ze slavné německé "mayovské" série... (některé scény, třeba když je Strogov přivázán ke kůlu, jako by autory Vinettoua svým zpracováním insirovali!) . Pokud sháníte nějaký morálně nezávadný film, na který by se vaše děti mohli dopoledne dívat v TV, pusťte jim tento. Ale radši jim vnuťte knížku.(05.03.2005)

Nejlepší na filmu jsou úvodní titulky, kde se v týmu z jugoslávských lokací skutečně uvádí p. Oulibrk.(10.04.2023)

O Rusku by měli točit filmy asi jen Rusi sami. Toto byl výsměch. Naivní to bylo jak film pro děti, ale dětem bych to rozhodně nepouštěl, umřely by nudou. Chjo.(29.12.2021)