Meze Waltera Hortona (1969)

Tak nám byla přečtena povídka, kterou jsem četl před několika lety. Sborník povídek „Tichá hrůza“ už dávno nemám. Už tedy ani nevím, jak jsem ji hodnotil. Tohle přečtení bylo sice hezké, ale to je tak asi všechno. Z toho nemohl nic vyrazit ani ten nejlepší herec a že se zde sešli hned tři. A také by mne zajímalo, co na to John Seymour Sharnik.

No, komedie... Tak mezi všemi k tomuto filmu vhodnými žánry bych ji dal asi na poslední místo, tohle je hlavně mysteriózní. Každopádně ten námět mě hodně zaujal a byl jsem zvědavý, jak vyvrcholí. Pravda, ta závěrečná pointa je dost zajímavá a i chytrá, ale stejně jsem pořád čekal, že se vysvětlí, odkud Walter Horton vzal tuhle zvláštní schopnost. A to tam bohužel vysvětlené není. Ale i tak to má celkem tajemnou atmosféru a dobře se na to kouká, jen té hudby je tu přehnaně moc, až mi to ke konci vadilo (a to mám klasickou hudbu rád). Někdy i zbytečně natahuje děj. Slabé 4*

Pozor, tento film, přestože je krátký, rozhodně není pro každého. Akademická nuda, WTF námět a klasická hudba odradí. Nedostatek fantazie definitivně zabije. Ale ty, kteří k němu přistoupí s otevřenou myslí, nejprve pobaví zhruba ve stylu Limonádového Joea (monolog Jiráskové - Hortonové), aby je postupně začal mrazit (monolog Hrušínského - Greshama). Je třeba zabít Waltera Hortona! *** Povídkovou předlohu si můžete přečíst v dnes už klasické hororové antologii Tomáše Korbaře Tichá hrůza. Napsal ji John Seymour Sharnik a je to jediná věc, která mu česky vyšla.

Československý televizní film o podivuhodném úkazu, kdy se z naprostého hudebního amatéra Waltera Hortona stane přes noc světový klavírní virtuos. V. Brodský v tomto krátkém díle přehrává ty nejkrásnější díla slavných hudebních skladatelů, avšak neví, co hraje a není schopen tyto skladby zahrát opakovaně. Problém nastává, kdy vyčerpá všechny v minulosti vzniklé klavírní skladby a díky jeho nevysvětlitelné schopnosti začíná hrát ještě nedokončené skladby současných hudebních tvůrců. Jeho objevitel, manažer a rovněž skladatel R. Hrušínský začíná být právem Hortonovým nevídaným úkazem znepokojen, neboť hrozí riziko, že za autora všech hudebních děl bude v budoucnosti prohlášen Horton. V roli Brodského manželky se objevila J. Jirásková, avšak obávám se, že mě ani toto skvělé obsazení a bezchybné herecké výkony nedonutí hodnotit tuto krátkou filmovou prvotinu pozdější pohádkové režisérky J. Pokorné - Makoszové více než průměrně. Nevysvětlený absurdní příběh mě zkrátka dostatečně nezaujal, což se však v žádném případě nedá říci o přenádherných hudebních skvostech od Chopina, Mozarta, Bacha a jiných velikánů, jež v tomto snímku zaznějí.

Mám jen čtyři slova, jež mé čtyři hvězdičky de facto relativizují, přesto však si za nimi chtě nechtě musím stát, jelikož to, co je myšleno jako pochvala všech zúčastněných, Jiřinou Jiráskou počínaje, Rudolfem Hrušínským nejstarším konče, by stejně tak mohlo být výtkou - děsivější to být nemohlo. 75%