Memoria (2021)

Divná sračka. Možná nejsem objektivní - byl jsem tu noc unaven. Úvod mě moc nenavnadil - pozorovat 5 minut auta na parkovišti s aktivovanými alarmy nebylo inovativní ani neotřelé. Tento typ režie už tu byl a je znám.. Ale co je nejhorší - hlavní roli hraje herečka která mi je opravdu vzhledově protivná a sere mě naprosto v každém filmu

Apichatpong Weerasethakul, architekt snění. // Největší důraz ovšem klade Apichatpong Weerasethakul na snění, které v něm vyvolává fascinaci i tvůrčí vzepětí. Vidí budoucnost filmu bez rámu, vše se bude odehrávat jako virtuální realita, lucidní jako sen. Podle něj je „spánek jako chození do kina, jen lepší“. Tato fascinace sněním získala i praktický rozměr. Jedním z projektů režiséra, který se věnuje i výtvarnému umění, je Sleep cinema hotel, kde spí hosté pospolu a před očima mají Apichatpongovu instalaci. Země Apichatponga Weerasethakula je zemí snivců. Nelze se nevšimnou souvislosti mezi režisérovou Memorií a rakouským spisovatelem a ilustrátorem Alfredem Kubinem. Jeho jediný román Země snivcůo muži, který se se svou ženou přestěhuje do země, jež funguje na hranici reality a snu nebo spíše noční můry, režisérův přístup lehce připomíná. V obou případech jde o tajemná a výrazově bohatá díla, ale tam, kde je Kubin temný a morbidní, je Apichatpong světlý a moderní. Nicméně není si obtížné představit, že thajský tvůrce vnímá uměleckou tvorbu v duchu této věty z Kubinova románu: „Svět je představivost, představivá schopnost, představivá síla.“ Celá recenze nawebu dok.revue.

Keď vám v hlave duní ako pri útoku ťažkého delostrelectva, asi nie je niečo v poriadku. Ale stále lepšie ako zvonenie v ušiach, ktoré je u ľudí omnoho častejší prípad a takmer dokáže priviesť do šialenstva. Tento snímok dokáže navodiť určité nepopísateľné stavy mysle, akési polovičné déjá-vu a mnohé scény sú vďaka svojmu ambientnému charakteru priam pohladením po ubolenej duši. Len škoda, že čas sa tak nekonečne vlečie. A Tilda Swinton u mňa vždy vzbudzovala skôr antipatiu, to je ale čisto subjektívne.

Thajský mystik s nevyslovitelným jménem Apichatpong Weerasethakul se vrací ke svým oblíbeným tématům spánku a přírody, aby diváka na dvě a čtvrt hodiny uvrhl do nejistoty, kde se nachází hranice mezi realitou, snem a možná ještě něčím dalším. Tilda Swinton v roli Britky toulající se kolumbijským Medellínem i vesnicemi v náhodných intervalech slyší silné údery, jejichž původ se možná ani nenachází v realitě. Tajemná zápletka nevypovídá nic o vpravdě náročném a nediváckém stylu, který od diváka vyžaduje velkou trpělivost – a odměna na konci je stejně prchavá a nejednoznačná jako celý snímek.

Klasická pomalá festivalovka, plná plíživých ale krásných obrazů. Délkou a tempem hodně zničující.