Maléry pana účetního 2 (1983)

Skvelá talianska komédia o bláznivom účtovníkovi, ktorého už poznáme z predchádzajúceho dielu. Film ponúkne veľa komických situácií, ktoré ručia za parádnu zábavu. Tento diel Fantozziho nesie slovenský názov Maléry pána účtovníka 2, aj keď zďaleka nie je prvým ani posledným zo série o Fantozzim. Je o niečo slabší než "legendárna" jednička, dcérka už dospela a sama čaká bábätko, avšak Fantozzi s tým má veľké starosti. Najväčším popraskom je práve to, že Fantozziho veľmi škaredá dcéra je tehotná. No, to by človek neveril, že by ju niekto chcel, keď si ju dokonca aj vlastný otec pletie s opicou. Určite slabšie ako prvé Maléry, ale aj tak miestami neskutočná zábava. Hlavne môžem súhlasiť s ostatnými, že atletika na záver bola asi tým úplne najlepším a najzábavnejším.

Dvojka dosť často namiesto smiechu vyvoláva súcit s Fantozzim, kvôli tomu, ako ho kolegovia a najmä Silvániová neustále zneužívajú. Toto sa mi v komédii nepáči. Každopádne dá sa miestami zasmiať. Nedokážem pochopiť správanie Fantozziho, kvôli tej starej rakete Silvániovej, keď má doma takú sympatickú ženu. Dej je trochu chaotický, ale to nevadí.

No, né že by tenhle film patřil k vrcholným dílům, ale určitě je lepší než nepříliš povedený a nevtipnýamerický remake. Zapříčinil to samozřejmě příběh samotný a dále výběr hlavních hrdinů, neboť i anténka na Villaggiově rádiovce má asi tak 15x víc charismatu než celý Cruise na deseticentimetrových podpatkách. Jediné, v čem se dají oba dva náborové filmy srovnávat, je v účinku na obecenstvo. Oba dva zažily neskonalý úspěch. V Itálii se začalo hlásit do účetní profese tolik lidí, že aby našli uplatnění, bylo nutno založit tisíce nových firem, takže se HDP rázem zdvojnásobil. No a příběh top gunu je známý, že ho ani snad nemusím opakovat. V USA se vyrojilo tolik uchazečů o letectví, že se nedostávalo stíhaček a nakonec musela být nově založena obávaná letka bombardovacích rogal. A já se těm divákům - novým účetním vůbec nedivím. On tenhle obor byl atraktivní už sám o sobě - společenské uznání, velký plat, práce s čísly, žádné velké akce. A teď najednou ještě lidi ve filmu vidí, že se dá pracovní úsilí jen předstírat, že člověk sedí v práci obklopen samými.. no minimálně jednou kočkou, a kolegy, kteří budou makat i za mě, stačí na ně jen jemně zatlačit.. No kdo by odolal? Já si při koukání na to předstírání se slzou v oku vzpomněl na své první zaměstnání, kde mi vedoucí řekl, tady kolega vás zaučí, a prásknul dveřma. No tak mě kolega zaučil: a) když se nudíme a nebaví nás pracovat (což je téměř vždy), v telefonu se představujeme cizím jménem a cizí firmou, málokdo si vydrží dlouho povídat s vrátným z krematoria b) pokud máme při práci chuť, nestydíme si z plna hrdla nahlas zazpívat c) když ráno přijdeme poněkud společensky unavení, bez ostychu si usteleme pod stolem a kolegu zaúkolujeme, ať do nás kopne, kdyby se něco dělo.

Bolo to vážne dosť slabé. Miestami sa síce niektoré vtipy aj podarili, hneď v ďalšej chvíli sa však udialo niečo, z čoho bolo trápne ešte aj mne - divákovi. Dej totálne rozhádzaný, interakcie medzi postavami slaboduché. Ak to nepozeráte na spoločnej obrazovke cestou v autobuse ako ja, tak to nepozerajte, lebo je to fakt strata času...

Z výborné komedie "Maléry pana účetního" se hned vyklubalo pokračování, ale nepochopím, proč se tak uhnulo od klasických humorných skečů směrem k laciným fórkům. Herci se zde chovají jako blázni a některé "skeče" působí až trapně. Dvě hvězdy dávám proto, že se občas nějaká scéna opravdu povedla, ale bohužel... škoda, škoda.