Bláznivá komedie (1990)

Celkom dobrá séria bláznivých scénok dvojice Renato Pozzetto a Paolo Villaggio presne vo Fantozziovskom štýle. Či už priložia ruku k dielu v kostole počas svadby, v autoservise, v horskom hoteli alebo v pohrebnej službe, vždy je to katastrofa. Ale ani v čase voľna na pláži ich smola neopúšťa. V závere sa však stanú obetnými baránkami dvojice mafiánov ako ich dvojníci. Scénky sú plné gagov niekedy až na hrane čierneho humoru a ich kvalita kolíše od infantilných a vulgárnych až po premyslené a pekne vystupňované. Samotné vystúpenie z filmu a útek späť na filmové plátno je celkom originálnym zarámcovaním príbehu, ktorý končí hromadnou naháňačkou hlavných hrdinov všetkými poškodenými. 70%

Tahle komédie je čistokrevným odkazem na éru němých grotesek a klidně by i ona sama mohla být černobílá a s titulky místo dialogů. Sled volně pospojovaných scének útočí na divákovi bránici tu více, tu méně, každopádně ve výsledku jde o vcelku zábavnou podívanou - i když co naplat: éra grotesek už je nenávratně tatam, jakkoliv se Paolo Villaggio i Renato Pozzetto snaží, seč jim síly stačí. Z nostalgie přihazuji čtvrtou hvězdu.

Trotl a absolutní trotl nezjistí, jestli má řemeslo zlaté dno, ale k tomu psychickému dovedou své okolí. Pásmo scén rozličné úrovně vtipu a utrpení postav (vrcholem je Pompe Funebri), dvě intermezza, kde to schytá hlava katolické církve a nakonec návrat striktních zastánců pravidel BOZP na rodné plátno němého filmu, zakončený známým flákem z roku 1895 Příjezd vlaku do stanice Lo Stronzo.. Nakonec stejný počet hvězd, kolikrát Villaggio nahodí svůj typický úchylný výraz s jazykem v koutku, u kterého mu už jen chybí vytáhnout z trenek cingrlátko..

Při doplňování si klasických italských filmů jsem narazil na tuto typickou komedii, která sice už nese známky uplynulých let, ale stále dokáže diváka pobavit a většinu času ho rozesmát. Vtipy jsou opravdu jednoduché a často prvoplánové, což je typické pro komedie té doby – mnoho z nich by dnes asi neprošlo cenzurou kvůli své přímočarosti a místy i absurdnímu humoru.  Pokud máte chuť na film, u kterého nemusíte moc přemýšlet, ale chcete se dobře pobavit a zahnat všední starosti, je to ta správná volba. Je to nostalgické a přímočaré, ale v tom je právě ten šarm.

Film, který daleko předběhl svou dobu, neboť zatímco všelijaké piercingy jsou pro nás moderní až teď, oni si je dělali hromadně už tehdá a čímkoli, co bylo po ruce. Film je také odvážně blasfemický, neboť dopřává plebsu zábavu, vyhrazenou pouze Bohu (protože jakpraví bible(Kaz 4.6): "Bůh je největší, a když ho naštvete, tak vám udělá druhou díru do prdele! Takže si dejte pozor!"). Renato Pozzeto je děsně podobný Sylvestru Stallonemu, až na to háro teda. Asi se dostal do cesty rozhicované Vašáryové, zrovna když se vracela z natáčení Postřižin. No a to je asi tak všechno důležité, co jsem chtěl k tomuto filmu sdělit.