Magical Mystery Tour (1967)

Psychedelický trip (berme trip v obou výrazech), který by ani Noe nebo Lynch nenatočil. Absolutně žádný děj, maximálně se tu jede busem z bodu 0 do bodu 0 a nějací kouzelníci ovládají tu atmosféru v tom autobuse. Je to i celkem experimentální a absurdní, ale mě to jednoduše nebavilo, naopak, hrozně mi to lezlo na nervy. Kdyby to mělo aspoň nějaký jednoduchý děj a šlo to z bodu A do bodu B, tak by to bylo snesitelnější, ale tohle pro mě bylo jenom úmorné šílené otravné nic. Jako jo, nějaký písně tam jsou hezký a jediná povedená "hláška" je, když tam tu průvodkyni asi čtyřikrát za sebou pozdraví a taky tam furt vystupují v polích a dělají závody s policií a nějakým knězem či kdo to byl, ale mě to prostě nebavilo ani náhodou a to mám experimentální šílenosti rád. Ale to se musí prostě umět a Beatles to nezvládli. Zlatá Žlutá ponorka... 2*

Nu, tak jsme tu měli jednu sociální komedii, absurdní komedii, a tímto si Beatles střihli experimentální pokus o crazy komedii (pak už jen čeká jen animovaný film a utrum a šmytec, každý se rozprchne jinam). V podstatě psychedelický výlet autobusem, který nemá děj, odnikud nikam nejde, prostě se náhodně objevují postavy, místa a různé šílenosti (maratón, kouzelníci, striptýz, blonďatá parodie na Presleyho, skřet jak z Lynchem, sen o jídle jak z Bunuela) , a do toho zazní písničky od McCartneyho, Lennona a Harrisona, kdy už se dá říct, že každá má jiný styl a už to prostě nejsou hraví Beatles. Nejvíc se mi asi líbí Fool on the Hill jak pro filozofický text, tak proto, že se jasně projevuje, kdo kapelu hudebně táhl a byl ryzí muzikant. Ono není divu, že více se později prosadili právě McCartney a Ringo (i když ten spíše jako herec v neotřelých komediích - a šlo mu to). Jednotlivé sekvence jsou natolik šílené, že musím poprosit syna, fanouška experimentálních filmů, o jeho názor. Mně osobně vadilo minimum písniček a chybějící jakýkoliv náznak příběhu (jako něco se objeví - hádavá Ringova teta, falešný průvodce, který ale do Paulova dědečka z Perného dne má daleko, ale hned je to utopeno v psychedelických barvách a zdlouhavých., barevných scénách odnikud nikam) nebo aspoň něčeho navíc.

Ve srovnání s ostatní filmografií Brouků mě MMT docela zklamal. Vizuálně zajímavý videoklipy a vynikající písničky (především šáhnutá a geniální "I am the Walrus") slepený k sobě zvláštním a přiblblým příběhem. Jako pokus o dadakoláž na dostatečně kvalitních drogách to chápu, i když kluci taky zrovna herecky nezáří, ale co už, vždyť je rok '67 a svobodomyslnost hraje prim. Chybí mi jen troška estetické soudnosti. Chvíli je to zábava a chvíli mám pocit - na co se to sakra koukám? Goo goo goo joob.

Nejzajímavější je pozorovat Harrisonův laxní přístup k tomuto bizardnímu televiznímu filmu. Faktem je, že Lennon měl jisté výhrady také, ale Harrison s McCartnym vedl několik sáhodlouhých diskuzí ohledně kvalit a smyslu celého projektu. Magical Mystery Tour je naprosto zbytečná věc a nemůže fungovat jinak, než jako fetiš pro zaryté fandy Beatles. Trapné, nesmyslné a bez konceptu – prostě úlet.

Byla to pitomost. Ale co, měla to být pitomost a svůj účel to splnilo. Nijak zvlášť mě to neoslovilo. Hudba Beatles geniální, ale po filmové stránce vesměs nuda - stále jsem čekal kdy film začne, až vlastně skončil. Bavil mě Ringo a jeho teta a špagetová scéna (taky vám to připomnělo Život Briana?). Téměř hodinová stopáž je ideální, déle bych se na to asi nedíval. I když, možná musí člověk zažít taky nějaký ten "trip" (mluvím jak o tom halucinogenním, tak o výletě do neznáma), aby tento film docenil.