Mafie vraždí jenom v létě (2013)

Režijní debut Pierfrancesca Dilibertoa, který radši používá umělecké jméno Pif zkusil velmi zajímavou věc. Zkusil vzít klasickou romantickou komedii a zasadit jí do pozadí války mafií. Mafie vraždí jenom v létě se časem dočkala i pověsti nejlepšího filmu, který se točí okolo sicilské mafie a dokonce vyhrála cenu za nejlepší komedii na 27. ročníku Europian Film Awards. I přes netradiční pojetí a několik slušných momentů má ovšem Mafie vraždí jenom v létě vady na kráse.
 
První polovina, která mladého Artura představuje jako malého kluka je velmi fajn. Alex Bisconti je jako mladý Arturo velmi fajn a především roztomilý a Pifovo zpracování toho, jak malý chlapec reaguje na probíhající mafiánské války je zpracováno velmi sympatickým způsobem. Jakmile se ovšem skočí do Arturova dospělého věku a Arturo najednou dostane tvář samotného Pifa, všechno to kouzlo, které pracovalo s lehkou dětskou naivitou je rázem pryč. A i když může konec celkové dojmy trochu narovnat, přesunutí do dospělosti možná nebylo nejšťastnější rozhodnutí.
 
Mafie vraždí jenom v létě sází především na absurdní humor. Někdy možná až příliš absurdní. Bohužel jsem se v průběhu nedokázal zbavit svého dávného pocitu, že je italský humor podobně specifický jako například humor český a i když člověk může v historii kinematografie jmenovat pár výjimek, humor nejvíce bude sedět samotným Italům.
 
Pif má několik zajímavých nápadů a především první polovina s dětskou optikou má skutečně kouzlo, v průběhu to ovšem začíná působit, že Pif neví, co za film vlastně chce natočit. V průběhu vlastně těch nápadů začne vytahovat až příliš, kdy na vše není úplně čas a celé to v součtu působí jako bordel. Moc tomu nepomáhá ani fakt, že má film pouze hodinu a půl a času tedy rozhodně není dost.
 
Řemeslně neurážející, ale ničím dvakrát atraktivní Pifův debut po první sympatické polovině vyprávěné skrze dětskou optiku přeskočí do dospělé a vleknoucí se roviny. Jen v jistém ohledu emocionálně funkční závěr film přeci jen na konci táhne nahoru a ukáže, že minimálně Pifův záměr měl určitě sílu. Jinak je to ovšem celý takový nedoprcaný, jak by řekl Jirka Langmajer.....

Scény, ako spermie oplodňujú vajíčko, tam nemuseli byť, nie z dôvodu pohoršenia vyznávačov vánku ducha svätého, ale z dôvodu zbytočnej vaty a pokusu o vtip. Rozprávanie je podané skôr čiernohumorne, ako život šiel, čo dal, čo vzal a to v dobe vlády Salvatorea Riinu na Sicílii. Krvavé výjavy tak strieda láskyplné rozprávanie a kvôli detskému rozprávačovi nie je jasné, komu je film určený, lebo dospelý divák znesie väčšiu drsnosť bez prikrášľovania reality peknými výrazmi a detský divák skôr nedokáže pochopiť plný význam predkladaných udalostí a mien. Kompromis tak nevyzerá byť namieste. Podané chápanie detského rozumu rozprávača však milo poteší a napodobovanie Andreottiho vyvoláva úsmev na tvári. Cieľovou skupinou tak môže byť dospievajúci divák, ktorý sa rozhodne ako hlavný hrdina prestať pred istými vecami zatvárať oči. Vidíme tak cenné zobrazenie formovania chlapca v muža a učenie sa novinárskej etiky. Bohužiaľ, v príbehoch veľmi dobre predávaný artikel, záporných hrdinov, v realite opovrhnutia hodných kriminálnikov, tu divák spoznáva len povrchne, väčšinou optikou novinára, ktorý už ich činy nepodáva z prvej ruky. Snaha sa cení, ale čo sa týka filmového zobrazenia mafie, preferujem plný obraz a všetky ich skutky. Upozornenie na Falconeho, Borsalina a ďalších hrdinov je chvályhodné.

Svět očima malého kluka na jehož pozadí se odvypráví historie boje proti mafii od konce sedmdesátých let do atentátu na soudce Falconeho a Borselina. Forma zajímavá, občas vtipná ( ikdyž vykreslit Toto Riinu jako přiblblého komického nýmanda co má problém ovládat klimatizaci mi přišlo trochu mimo při znalosti toho jaký brutální dobytek to ve skutečnosti byl). Sotva bych dal tři hvězdy protože ač ten film byl zajímavý mne moc do děje nevtáhl. Nejlepší a nejsilnější je ale poslední pětiminutovka, kdy hlavní hrdina se svou láskou a dítětem obchází pomníky různých bojovníků proti mafii a tím odvypráví daleko víc ohledně tohoto tématu, než za celý film.

Ako s nadsázkou poukázať na ťažkú tému. Film vyhral v Taliansku čo sa len dalo. Napriek téme mafiánskych vrážd a čistiek, sa jedná o komediálny žáner, pár vtípkov sa fakt podarilo. V strede trošku síce tempo spomalilo na môj vkus až príliš, ale vydarený a silný záver to celé vynahradil. Váhal som, či 3* alebo 4*, no spomínaný záver rozhodol.

Po dlouhé době zase italské komedie, při níž jsem se dobře pobavil. Jde vlastně o odlehčený dokument o řádění mafie Cosa Nostra v sicilském Palermu očima dítěte a mladého muže Artura. Většina filmů o mafii je vážných, drsných a v pravém slova smyslu tak akčních, že jim většinou nerozumím a vypínám je na začátku (včetně amerického Kmotra). Ale právě černý humor, jímž je vyprávěn tento příběh, kde se prolíná vážnost doby s naivní a dlouho neopětovanou láskou Artura ke krásné blondýnce, umožňuje zcela nový pohled, v němž střelba a vraždění není účelné a nemá za cíl přilákat komerčně vychovaného diváka. Ve filmu je použito navíc několik dokumentárních vložek, kde vystupují skuteční politikové té doby, ale jsou prolnuty záběry hranými, kde vystupují naši hrdinové. To film ještě víc ozvláštňuje. Výbortně, tohle se povedlo, pět hvězdiček, bez jakýchkoliv diskusí.