Londýnská řeka (2009)

Pomerne nezáživné potulovanie po londýnskych moslimských no-go zónach s vopred jasným výsledkom ohľadom celého toho pátrania. Smutné, ale moc ma to nezasiahlo. Možno som nespravodlivo necitlivý, no nemôžem inak, asi som tejto témy prejedený a tento snímok nepriniesol so sebou nič nové. Záver čo to zlepšil, len škoda, že to skončilo skôr ako sa to stihlo rozbehnúť zaujímavejším smerom. Priemer.60/100

Dva rodiče hledající čím dál zoufaleji své děti při tom hledání malinko povylezou ze své ulity. Venkovská paní si trochu rozšíří obzory a svět už nevidí tak maloměšťácky, jako když přijela do Londýna. Postarší pán prokáže velkou dávku důstojnosti a pochopení. _____ Je to smutný film, bez nějakých velkých efektů, ať už obrazových nebo emočních. Herecké výkony jsou realistické až do morku kostí. /15. 8. 17./

Zajímavé střetnutí katoličky a černého objímatele stromů z venkova s drsnou realitou velkoměsta na pozadí explodujících událostí v Londýně. Obě hlavní postavy se při hledání svých dětí nevyhnou sociální konfrontaci a spekulacím, až k zjištění, že v okamžicích osobní tragédie se veškeré rozdíly smazávají a zůstává jen smutek. Výborný casting obou protagonistů, škoda jen, že tam kam Bouchareb směřuje bylo jasné už od začátku - 70 %

Ožehavé téma terorismu nabízí konfrontaci dvou světů na jednom kontinentu, v jednom městě, ke které jsme přizváni, abychom si i my sami prošli malým testem. Musíme ovšem naslouchat svým myšlenkám a hlavně si je přiznat. Co se nám začne honit hlavou jako první? Tak třeba "no těch tam teda je", nebo "beztak to splichtili v tý mešitě", případně "a že jí teď ten mobil ukradne"...London Rivernás lehce navádí k jisté toleranci, netřeba nenávidět muslimy jako takové, provinil se jen jeden z nich, dva, tři... ne všichni. Na druhou stranu jsme svázáni obezřetností, která je přirozená a naší důvěře se tak příslušníci arabského světa příliš těšit nemohou, první pohled je znevýhodňuje, takoví Baskové nebo příslušníci IRA se v tlačenici mnohem lépe ztratí :-). Mě však mnohem více zaujala další z linií, kterou se film zabývá - jak vlastně známe svoje potomky, co o nich víme, čeho se až můžeme domýšlet?? Je normální, aby o dítěti věděl v podstatě to samé ten, kdo se výchovy prakticky vůbec neúčastnil, jako ten, co s ním žil až do jeho dospělosti? Teď a tady, když je svět tak malý a komunikační prostředky neomezené? Odhadneme, čeho by byli schopní? I o tom je příběh dvou rodičů, jejichž nejistoty, strach a napětí nechává podobně prožívat i nás... Navíc Brenda Blethyn je taková moje britská filmová máma :-)

Brenda Blethyn je úžasná herečka a Sotigui Kouyaté se svoji vysokou, kostnatou, kulhající postavou a dredy za ní o mnoho pozadu nezůstal.Tito dva nesourodí lidé se setkají v Londýně po teroristických útocích v roce 2005, ona jako matka zmizelé dcery, on jako africký otec hledající svého syna, aby posléze shodou náhod zjistili, že jejich děti měly spolu milostný vztah a chtěly odjet do Francie. Ale nedojely....zoufalství, naděje, tragédie...tím vším mohou rodiče kohokoliv z nás i my sami projít...zasloužené čtyři hvězdy.