Lions Love (... and Lies) (1969)

Hned na začátek: dva hlavní mužští představitelé Gerome Ragni a James Rado byli v roce 1969 čerství nositelé Grammy za autorství muzikálu Hair, který o deset let později zfilmoval Forman. To, že nejsou jako autoři hudby u Formana uvedení je zvláštní: na IMDb to je. Lion's Love je zachycuje na vrcholu: mladé kluky plné radosti a očekávání. Intelektově nepřesahují profil absolventa oboru muzikálové herectví na brněnské JAMU mířícího do sboru Městského divadla Brno - je to samé wau a nekontrolovatelné spouštění nápěvů tklivých písní. Warholova Viva "herecký" trojlístek doplňuje o blazeovanou smažkovitost. Výtvarně je ale Lion's Love velmi pěkná věc - to Vardové v šedesátkách šlo neuvěřitelně (i když tohle je chvílemi na hraně kopírování Sedmikrásek)! Zbytek se dá shrnout jako Vardové okouzlení USA, warholovskou snadností a atmosférou východního pobřeží. Bez scénáře, bez výraznějšího smyslu než jakým je portrét bohémství hrajícího si hry tu na volnou lásku, tu na filosofii, tu na "království za ranní kávu". Občas dost nuda, moc z toho nepřetrvalo. Druhou rovinu filmu jsem vnímal jako zachycení času, který Varda neúspěšně strávila v USA, když její muž Jacques Demy točil svůj (taky neúspěšný) americký debut Model shop: shánění producentů pro vlastní film, potýkání se s jiným systémem než jaký zažila v Evropě. Je dobře, že se Varda vrátila do Evropy. Jinak je pozoruhodné, jak i bez pořádné produkce mohla točit na tak krásný materiál. Barvy dodnes doslova svítí - že by to bylo i proto, že na Lion's Love nikdy nikdo pořádně nekoukal a pak ho rovnou zrestaurovali? A nakonec, ale ne naposledy: celé to výrazně připomíná i jakubiskovské féerie z konce 60.let. Linie Bláznivého Petříčka. A Jakubisko u mě vede - díky Sidonovým scénářům měl výrazně víc o čem hovořit.(06.04.2016)