Léta s Jaromírem Hanzlíkem (2023)

Strýc Pepin, traktorista Honza či doktor Jandera – ale především nepřehlédnutelná osobnost českého filmu a divadla. Premiéra dokumentárního portrétu k 75. narozeninám herce Jaromíra Hanzlíka... Jaromír Hanzlík je bez přehánění a bez jakýchkoli klišé naprosto nepřehlédnutelná postava na domácí divadelní i filmové scéně. V mládí byl představitelem rozdychtěných, ale i veselých a doslova roztomilých kluků, líbil se mladým holkám a starší dámy ho sledovaly se shovívavým a vědoucím úsměvem. Byl to univerzální i zcela originální herec, jehož rejstřík byl neuvěřitelný. Od zmateně dospívajícího, křehkého a dojemného kluka v Romanci pro křídlovku, až po téměř mrazivého hrdinu z Kachyňova Kočáru do Vídně. Hanzlíkovy divadelní role pak byly skutečně legendární. Car Fjodor, Cyrano, Hamlet, Raskolnikov, ale i půvabný Čapkův Loupežník. Role filmové se střídaly v dlouhém sledu a v bezpočtu postav všech charakterů a povah. A role televizní – to by byl ještě delší výčet postav, jakož i seznam v té době zkušenějších a věhlasných kolegů, vedle kterých Hanzlík hrál a byl jim srovnatelným partnerem. Hanzlíkovo charisma je nezpochybnitelné... Portrét, který nabízíme, není jen dalším z řady „Neobyčejných životů“. Hanzlíkův život byl skutečně neobyčejný už třeba tím, že uprostřed absolutního vrcholu slávy a dosažení všeho, co si jen herec může přát, Jaromír Hanzlík náhle odchází ze scény. Na vině byla pravděpodobně nekonečná únava, možná i jakási blíže nespecifikovaná deziluze ze společenské situace, ze soukromého života, únava z cesty, na které zdánlivě dosáhl cíle, přesto se z něho nedokázal radovat... Léta s Jaromírem Hanzlíkem rozhodně nepatří mezi dokumenty, kde se suše střídají archivy s „mluvícími hlavami“. Režisér Viktor Polesný je Hanzlíkův mnohaletý kamarád a partner v profesi. Hlavního protagonistu zpětně provádí jeho dosavadním životem a zkouší otevřít některé zavřené stránky jeho života. Film rovněž reflektuje dobu, ve které Jaromír Hanzlík žil a hrál, a také ukazuje období odmlky a možná i váhavý návrat nejen domů, ale třeba i na některou z divadelních scén nebo před kameru. Jaromír Hanzlík byl a určitě stále je výsostný herec, spojený s význačnou kulturní, divadelní a filmovou érou, ke které má stále co říci. S režisérem vede rovnocenný dialog – kamarádský, profesionální a jeho výpovědní hodnota je zcela nadčasová. Nadaných herců je u nás nemalé množství. Ale tak všestranný talent a schopnost být uvěřitelný ve všech podobách a časech, si rozhodně zaslouží bližší pohled v podobě celovečerního dokumentu.