Lehké zachvění země (2008)

Jeden z těch vzácných filmů, který vnímá všední mikrodramata s pro mne familiérně bizarním smyslem pro detail i humor. Od první minuty jsem v tom kolotoči banalit byl jako doma, každý kousek skládanky všedních osudů a nevšedních snů dopadal přesně na svoje místo a celá tahle vizuální esej-báseň, postavená na momentech malosti, nicotnosti, osamělosti a úniků mi dokonale rozezněla struny duše. Formálně mi Fernandezův mozaikový přístup ke skutečnosti připomínal novou vlnu, ale obsah je velmi svojský... a humor naprosto geniální. Velmi osobní zážitek, jakých za rok mnoho nebývá.(21.11.2009)

Deti stavajú raketu z odpadu na skládke. Morky kriakajú na pneumatikách. Telocvikár cvičí po večeroch jógu a trénuje na automobilové preteky. Žena skúma fraktálové štruktúry rastlín a hmoty. Plešatý pán maľuje nebo. Správca skládky pozerá monoskopové čiary na obrazovke. Starí muži sa účastnia kurzu kreslenia. Deti cvičia aj kreslia prekrytia nebeských telies. Meteorit ich činnosti zintenzívni. Evolúcia atraktormi a zároveň podivnosť ako vyšitá. V každom prípade sa pritom fajne blúdilo myšlienkami, fantáziou. No na plnohodnotný dobrý film to nestačí. Niečím veľmi podobné Švankajerovým Spiklencom slasti - fanatické zaujatie pre jednotlivé činnosti, ich striedanie a prelínanie a tiež istá porcia nudy vyplývajúca zo sledovania opakovaných i keď významovo posunutých a vyvíjajúcich sa etáp dielčích konaní postáv (a správania sa moriek). Na rozdiel od Švankajera som tuná trošku postrádal viac hravosti a predstavivosti.(23.03.2009)

Ze začátku jsem se snažil pochopit, o co tu jde, potom jsem chtěl, aby to rychle skončilo. Upřímně nechápu, co někoho donutí toto natočit. Děj žádný, smysl minimální... Prostě sračka a dobrá práce kamery.(22.11.2009)