Láska, kterou opouštím (1998)

Za umělce má mluvit jeho dílo. Pokud Špátovy filmy znáte (a tedy i jeho názory na svět), tak vám tohle jejich shrnutí už nic nepřinese. Pokud jste ale Špátovy filmy ještě neviděli, tak to může fungovat jako dobré lákadlo.

Jan Špáta byl pokorným pozorovatelm těch nejobyčejnějších zákoutí lidské duše a zároveň jejím moudrým filozofem. Proto byl tak výjimečný.

Divák se tu dozví o Špátovi-umělci všechno podstatné. Jeho otevřenost při popisování vlastní tvůrčí metody od námětu přes natáčení až po dokončovací práce je velmi cenná. Poučná přitom může být i pro mnohé Špátovy kolegy. Dalším plusem je přesná vyváženost mezi režisérovými úvahami a ukázkami z jeho filmů.(20.12.2013)

Dovysvětlení ledasčeho, co mě nad ostatními filmy ve špátovské kolekci napadalo. Ne, Špáta není nikdy ironický, co natočí, to myslí vážně a je na to hrdý. Ano, je opravdu přesvědčen, že rozumí hudbě a umí s ní zacházet. A ano, je natolik silná osobnost, že vejdete-li s ním v bližší styk, třeba prostřednictvím tohoto zbytnělého autoportrétu, musí to ovlivnit způsob, jakým vnímáte jeho tvorbu, kterou samu o sobě můžete považovat spíš za průměrnou. Už se tolik nedivím jeho kultu. Pokud jde o kvality samotnéLásky, řeknu jen tolik, že dvě hodiny jsou prostě moc. Prokletí předem daných časových oken v televizním vysílání.(05.11.2012)

Poutavý a zajímavý průvodce tvorbou dokumentaristy Jana Špáty. Autor zde komentuje vybraná díla ze své bohaté filmotéky, vysvětluje, čím ho jednotliví hrdinové zaujali. Většinou jsou to skromnost, pracovitost, pokora, souznění s přírodou, ale i vyrovnávání se s ranami osudu či se smrtí. Vyjadřuje se též k tématům jako je náboženství či láska. Právě pasáž, ve které Špáta rozjímá o lásce mě zaujala asi nejvíc:"Právě, že ty zamilovaný činěj tak strašně malý promile populace, tak těm všem ostatním připadají buď směšně nebo zvláštně nebo podivně nebo úchylně, protože jako zamilovanej je člověk většinou, já nevim, dva tři měsíce a zamilovaný bývá třikrát čtyřikrát za život. Takže když se to všechno sečte, tak prostě většina lidí není zamilovaná. Takže zamilovanej člověk je anomálie. Je to taková větší anomálie než jeleni v říji. - Takže když člověk něco takového točí, musí vědět, že se vystavuje tvrdý kritice, že to bodou posuzovat kritici, kteří o lásce buď jenom slyšeli anebo ji zažili někdy v dětství a že se tam objevuje i motiv závisti. A proto se snadno napíše, že to je kýč a že to je sentimentální, protože ti lidi často vědí, že už jim nikdy dar prožít takovou lásku nebude dán. Ale láska je sentimentální. Láska je kýč.To si musíme přiznat. Ale zaplať pánbu za to, že tyhle kýče jsou."(07.03.2011)