La saga de los Drácula (1973)

Pouze za (silnější) trojku, protože než se objeví Valerio a unylá Berta se promění v Jacka Torrance, uplyne příliš mnoho filmového času, který by bylo možné nazvat uspávacím. A tentokrát Klimovsky opravdu nudí, nejde o budování atmosféry. Na druhou stranu, má to i svou úsměvnou logiku: když se upíři procházejí (a vraždí) za denního světla, klidně potom odpočívají v otevřených (!) rakvích.(08.02.2026)

Zhruba tak hodinu velmi nudný horor, který kromě občasných vnad zdejších paní a dívek zaujme pouze tím, že ač údajně má být zámek přes den opuštěný a veškeré jeho osazenstvo má spát jak se na hodné upírky sluší a patří, tak si tu věčně vykračují po lesích i za slunečního světla, viz scéna s vilným knězem. Ovšem od zjevení se Valeria, roztomilého to kyklopského dědice Draculova rodu, se film změní v milé guilty pleasure s několika pamětihodnými momenty a geniální závěrečnou scénou, kdy jsem i chvilku o třetí hvězdičce uvažoval. Ovšem ten úvod byl příliš dlouhý a úmorný, než abych to dokázal jen tak přejít, a tak se spokojím s pouhými silnými 2*. Ale ten závěr byl skutečně übervtipný...(02.07.2013)

Opravdu komerční, brakový horor s variací na Drakulovu rodinu. Lehkou ironií připomíná Polanského (umělecky nesporně kvalitní) "Ples upírů", ale u Klimovského už je zřetelný dobový posun, kdy se podbízí konzumnímu divákovi a komerční úspěch si vymáhá ukazováním krve a nahoty. Nicméně, Klimovskému nelze upřít řemeslnou zručnost a smysl pro vizuální složku a typizaci postav. Tím, že jeho film není adaptací nějaké literární předlohy, ale cíleným laciným trashem, lze mu mnohé odpustit. Přesněji 3,5.(20.10.2012)

Neznámý, ale rozhodně zajímavý španělský horror, který si ze slavného románu bere pouze několik reálií, což samozřejmě nijak nevadí. Ženy jsou správně odhalené, upíři příkladně žízniví a atmosféra je hustší než sperma průměrného Ukrajince (znám pouze z doslechu). Více:http://blog.obitus.cz/2008/06/len-klimovsky-la-saga-de-los-drcula.html(09.06.2008)