L'Étalon (1970)

Taká francúzska verzia Slunce, seno, erotika, tiež som sa tu ani raz nezasmial.

Bourvil s oholenou hlavou, většinou s kloboukem a rukavičkami organizuje svůj "hřebčín". S rychlými běhy skupin žen a mužů na pláži. Důvtipné, aniž by to překračovalo dobový vkus a mravy.

Takoví trošku méně diváčtější (ale fakt ne o moc) Přátelé kopretiny, přičemž to nejvíc trpí tím, že tohle už u Mockyho jednou bylo a i přes pár nových nápadů to samo o sobě až tak objevné není. A troufal bych si tvrdit, že i pro ty, kteří by to náhodou viděli dřív než Přátele kopretiny. Ono to na mě většinu času působilo jako taková "dvojka", sice ne jako pokračování, ale dojmem "to nejlepší už tu bylo, ale chci v tom pokračovat". Výsledek mi ale pořád přijde jako mírný nadprůměr - Bourvil byl fajn, i když vypadal jak záporák z Bondovky, Francise Blanche naštěstí Mocky na většinu filmu strčil do různých uzavřených prostorů a tak ho šlo spíš jen slyšet a i zbytek osazenstva není špatný; vlastně je to fajn komedie, pokud bych se nechtěl moc pitvat v jejím poselství ovlivněné tehdejší náladou ve společnosti, jen těch gagů, které mě rozesmály, nebylo tolik, jak bych chtěl. Přesto si ale budu určitě pamatovat závěrečnou část v parlamentu (včetně toho, jak jednoduše byla natočená), příjezd feministek, který by už dnes v takové podobě nikdo nenatočil, úvodní titulky a taky scény na pláži, kde si Bourvilova banda pěkně poradila. A bohužel si budu taky pamatovat tu otravnou písničku o trubadúrovi, která tam zní minimálně desetkrát a už napodruhé mi lezla na nervy... Silné 3*(08.08.2024)

To se J. P. Mockymu povedlo. Řehtala jsem se jako kůň. Z toho filmu přímo tryská bezstarostná nálada ztřeštěných komedií, točených v šedesátých a sedmdesátých letech, kdy nic nebylo tabu a nikdo si nemusel moc dělat problémy, aby náhodou někoho něčím neurazil. Francouzští hřebci nabízejí lechtivé téma, ale bez vulgarit a střílejí si ze všeho a ze všech, ovšem s předstíranou vážnosti, která je na tom právě k popukání. Líbila se mi i Roubaixova hudba a úvodní koňské titulky.(13.10.2023)

Absurdní taškařice, která zcela sebejistě a bez uzardění a hlavně záměrně překračuje hranice trapnosti a svému divákovi se místy bezostyšně vysmívá.  Od Mockyho jsem sice viděl všehovšudy jen tři filmy, ale Hřebec mi prakticky potvrdil jeho nesnahu se divákovi za každou cenu zalíbit, ale doslova slyším jeho  poťouchlý smích, když se nelíbí. Pan režisér je mizera a dokonale si dokážu představit pár, který jde na Hřebce do kina,  a kde by se jeden skvěle bavil a smál a druhý nechápal, nudil se  a asi by i odešel, byl-li by každý sám. Ale co teď (uvažuje on), mám se tedy smát s  ní nebo (uvažuje ona)  naopak předstírat, že je to trapná a ubohá nuda?  Nosná myšlenka celého příběhu je neuvěřitelná, proměňme celý svět v jeden velký bordel, ulevme svým tužbám kdykoliv, kdekoliv, s kýmkoliv a bude nám fajn. Mocky se pak diváka neptá, ani s ním nepolemizuje, on prostřednictvím svého filmu zahájil fázi číslo jedna. Ulevme našim ženám! Fáze dvě Ulevme našim mužům bude následovat a fáze tři Sodoma a Gomora - zemský ráj to na pohled bude tou finální. Báječná teze!   Další Mockyho mučení diváka se mi zase líbilo a mám chuť jej opětkovat a taky to udělám.  Sledováno v osamění temné noci za zvuků svého vlastního dušeného smíchu. To byste nechtěli vidět, stejně jako tento film.  Nikomu jej nedoporučuji, anžto nerad vysvětluju čemu, že jsem se to tu vlastně smál...(25.09.2023)