Kukuřičný ostrov (2014)

Radikálně minimalistické, nemluvné, pomalu plynoucí drama o dědečkovi a vnučce, snažící se pěstovat kukuřici na nehostinném nebezpečném malém ostrůvku. Psychologická linka funguje skvěle - žádné přehnané výbuchy nebo konfrontace, prostě jen plynutí a a sledování "jak to je". V dědečkovi se mísí pragmatismus, odtažitost ale i dobráctví. Vnučka má k dědečkovi respekt a se svým emočním zmatkem/nespokojeností se snaží ho nezatěžovat. Obecně jediný "problém" Kukuřičného ostrova je, že stylem připomínáJaro, léto, podzim, zima... a jaro, jenže to je bohatší a promyšlenější. Nicméně dalo by se (trefně) protiargumentovat, že ve filmu nic nechybí a nic nepřebývá - nemá zapotřebí uměle insertovat nějaké lyrické motivy nebo si hrát na něco víc. Jak krása tak utrpení jsou obsaženy v samotném faktu situace a to, že Kukuřičný ostrov je předkládá v nesmírně čisté formě, je hodno respektu a je to i pointa celé téhle filmařiny. Super.

Každé jaro řeka Inguri přináší kameny a úrodnou půdu ze svahů Kavkazu. Nese je k Černému moři a vytváří ve svém korytě malé ostrůvky. Tyto ostrůvky jsou požehnáním pro všechny místní rolníky, kteří se na nich usadí a obdělávají nanesenou úrodnou půdu. V průběhu léta tam mohou vypěstovat dostatek kukuřice aby uživili svoje rodiny v době dlouhé a chladné zimy. Samozřejmě pouze tehdy pokud jim to příroda dovolí. Děda, vnučka, ostrov, voda která ho obklopuje, loďka jako dopravní prostředek, vojáci, vzdálená střelba, počasí, okolní příroda a samozřejmě kukuřice. Minimum hudby a ještě míň slov. I přesto tento film dokáže vyprávět velký příběh. Čím víc se blížil film ke konci tím víc mi bylo jasný jak to asi dopadne. I přesto jsem tak nějak doufal... 4hvězdy

Trochu veľa práce na jedného starého muža v gumákoch obhospodariť novobjavený svet riečneho ostrova. Našťastie mu pomôže mladé pehaté dievča v gumákoch, v ktorých sa jej trochu zapaľujú lýtka. Film nám neponúkne žiadne pozadie príbehu, kde majú aké zázemie a problémy na pevnine, ani jasný záver, okrem toho očakávaného ostrovného. A vôbec mi to tentokrát nevadilo, zžil som sa s riekou, jej zvukmi a obrazmi a pevnina ani dialógy mi v tomto takmer nemom filme nechýbali. ––––A čí je tahle země? – Tahle země patří svému stvořiteli.

Malebný až poetický film stvárňujúci kolobeh života človeka a prírody na príbehu starého roľníka, snažiaceho sa vydobyť živobytie z malého kúska zeme uprostred rieky, na pozadí ktorého ešte prebieha abcházsko-gruzínsky konflikt. Svojím spôsobom pripomínaDersu Uzala. Takmer bez slov, len obrazom, môžeme sledovať prácu starčeka od okamihu ako vezme prvú hrsť zeme až po rýchly zber úrody. Pokojné scenérie sú podfarbené jemnou hudbou, ktorá nádherne podkresľuje atmosféru prostého ale drsného života ďaleko od civilizácie. Nájdu sa tu aj dramatické momenty, ale produkcia na ne netlačí a ťaží napätie práve z ťaživého ticha. A napriek tomu, že hlavné postavy akoby boli obsadené nehercami, ich stvárnenie je vynikajúce.

Inštruktážne video pestovania kukurice určené prvoplánovo pre medzinárodné festivaly. Nevyberavým spôsobom skúša divákovu trpezlivosť. Žabo-myšie vojny a separatistické snahy regiónu sa odohrávajú na pozadí a človek im ani nemusí rozumieť. Mne na túto tému vcelku sadla kniha "Planéta Kaukaz". Absencia komunikácie medzi dedkom a vnučkou pôsobí bohužiaľ dosť umelo a strojene. Preto sa podvedome začali vynárať otázky typu: koľko stovák kg kukurice sa dá vypestovať z takej plochy? Pokryl by zisk z tohto obchodu vôbec vynaložené náklady?