Krzysztof Kieslowski: I'm So-So... (1995)

Kieslowskeho považujem za jedného z najnadanejších režisérov vôbec, jeho filmy ma vo veľkej miere ovplyvnili. No tento film trpí komplexom, kedy si režisér váži respondenta natoľko, že sa ho na niektoré veci bojí spýtať len preto, aby nedostal odpovede, ktoré nechcel počuť. Občas zbytočne brnká na city (o smrti otca - "Plakal si?" "Áno." - pri smrti otca väčšina ľudí plače), no zároveň sa nedotýka tém výsostne osobných (napr. láska v Kieslowského živote a jej vplyv na jeho tvorbu).  Napriek tomu je tu niekoľko momentov, ktoré sú krásne úprimné (napríklad ten o tom, či by nechcel byť líder a Kieslowski mu odpovedá, že nechce zodpovednosť) a tiež Kieslowského odpoveď na otázku, ako sa má (v kontexte s americkým spôsobom vyjadrovania) -I'm not extremely well. In fact I'm not well. I'm so-so.

Smrt trpělivě kouká na zbytek zrnek, jimž zbývá projít hrdlem přesýpacích hodin. Čas napsat testament; tak, jak je v dané chvíli možné. Kdo má osobnost a dílo KK rád, počte si.  – Z dokumentu, ze sledu otázek a odpovědí vyjde režisér jako sebe-vědomá bytost s darem vhledu i bázní v srdci, dobře znalý toho, že člověka vždycky poznáte jen so-so, jakž takž. Nicméně ostych, s nímž se zpovídaný zdráhá být zvěstovatelem sebe sama, svého zaručeně pravdivého příběhu, je jeho nejdůležitější odpovědí - na bezostyšnost vůbec. - Přese všechno, co vysloví, je rozhovor hlavně směrovkou k řeči Kieślowského díla. KDekalogu,Dvojímu životu,Třem barvám, ke Spojitosti, která se jimi vine a kterou Zbigniew Preisner akcentoval vPísni sjednocení. Ona Spojitost je soustředěnou režisérovou odpovědí na otázku, kterou jsme si namnoze zatím ani nepoložili.(02.01.2025)

Ten začátek mě upřímně rozesmál. Různí odborníci mluví o Kieslowském, aniž by věděli, o kom mluví a přitom popisovali, jaký je. Ještě tak ten doktor, který měl jeho rentgeny a kardio záznamy, se mohl trochu přiblížit, přesto určitě taky fabuloval. A ostatní odborníci? Psycholog, grafolog, katolický kněz, nebo jasnovidec měli k dispozici hlasový, nebo psaný projev a nevěděli, o koho jde, přesto sebevědomě hodnotí jeho osobnost a povahu. Já bych se velmi zdráhal zhodnotit a popsat povahu i u člověka, který je mi blízký a znám ho mnoho let. Dobrá! Jsou to odborníci svých oborů a mají na to právo, přesto mi připadá, že spíše popisují sebe než pana režiséra. :) Pak přijdou ti, co ho znají, režisér sám a jeho asistent, který chce natočit medailon o něm a začnou si povídat. Protagonista sám hned na začátku zpochybní autentičnost toho rozhovoru. Máme pochopit, že ani odborníci, kteří ho neznají, ani jeho asistent, který ho dlouho zná, ani Kieslowski sám, který bude s přítelem mluvit upřímně, nám nezaručí, že se dozvíme pravdu. Dozvíme se to, jak ho vidí jeho dlouholetý spolupracovník a jak se prezentuje sám. Ruku na srdce, kdo z nás při mluvení o sobě a svém životě mluví čistou pravdu. Kdo ví, jak funguje mozek a paměť, chápe, že to ani není možné. Dozvíme se například, že je režisérem, protože jeho rodiče nepochopili jeho dětskou vášeň stát se topičem v kotelně. Ještě, že byl jeho tatínek tak autoritativní, jinak bychom neměli skvělého režiséra, ale kotelníka Krzysztofa, kterého by nikdo neznal. Otec byl inteligentní, protože kdyby ho neposlal na hasičskou školu, nepoznal by Krzysztof, že nechce být hasičem. Když ho třikrát nepřijali na filmovou školu, nevzdal to. To jsem nečekal, jak jadrným polským slovem otituluje členy přijímací komise. Vůbec mě překvapilo, jak s vážnou tváří říká sarkastické a srandovní věci, jako by je nemyslel vážně a přitom mluví úplně vážně. Je vidět, že si je plně vědom toho, co říká, jak to říká a komu to říká. Říká to mně, Milanovi a ví to. Má všechno plně pod kontrolou. Prostě režisér. Režisér, který se zaměřil na lidské tváře. Na světě bylo a je málo filmových tvůrců, kteří umí pracovat s lidskými tvářemi, Kieslowski mezi ně patří. Já jsem zatím našel tři. Je neuvěřitelné, jak trefně popisuje rozpor idejí komunismu s realitou života v komunistickém Polsku. Pak už je to jen povídání agnostika a pesimisty Krzysztofa, jeho osobní zpověď divákovi a knězem prostředníkem je mu jeho režijní asistent a přítel Krzysztof Wierzbicki. Ve filmu je velmi silně cítit, i když to není vyřčeno, jak tuší, že už tu dlouho nebude. Ve většině záběrů kouří a to ho za necelý rok od natáčení dokumentu předčasně přivedlo k smrti.(06.09.2024)

Dokument ovýjimečném panuKieślowskem, s panem Kieślowskim, natočen deset měsíců před jeho smrtí. Přibližně v té době oznámil svůj záměr skončit s filmovou tvorbou. Nečekejte důkladnost ohledně jeho soukromého života a tvorby. Je to spíš uvolněné rozmlouvání na filozofické bázi s jeho asistentem (který tvořil i samostatně), s minimální spoluúčastí přátel, vzpomínajících na stejné údálosti, kteří by umocnili, či podpořili vyprávění. Odpovědi pana Kieslowského jsou z velké části vyhýbavé - pečlivě ale s hravým přístupem si hlídá záhadu své osobnosti. O Dekalogu ku příkladu říká: "chtěli jsme oprášit těch deset známých vět", a o budoucnosti se vizionářsky vyjádřil jako o "černé díře"... (Ne)Skutečně charismatický člověk.(22.08.2024)

Veľmi zaujímavý dokument o vnímavom a inteligentnom človeku, ktorého som doteraz poznal "len" cez jeho geniálne filmy. Kieslowski je človek ktorého nesmierne "uznávam" a považujem ho za najcitlivejšieho režiséra a majstra psychológie. Tento dokument je memento a "must see" pre jeho fanúšikov...RIP!!!(01.11.2008)