Krvavá revoluce (2008)

Estónsko je tiež jedna z krajín, ktorá to mala viackrát v histórii nahnuté a ako neveľká krajina si čo-to musela vytrpieť. Film síce pojednáva iba o jednodňovom pokuse o vojenský puč, ale krajina v ňom visela na vlásku už roky pred neskoršou dlhoročnou hnusnočervenou okupáciou. Je poňatý viac akčne a pre dnešného diváka asi aj zaujímavejšie. Na detaily sa príliš nehrá. Sympatické ale je, že aktérmi filmu nie sú len Estónci, ktorí bojovali za slobodu a tí za komunistickú moc, ale aj tí, ktorí nemali záujem sa do konfliktu zapojiť alebo tí, ktorí aj za cenu životov ostatných vyčkávali a ohrozili tak verejný záujem. (Bohužiaľ chybou nie filmu, ale distribútora je, že sa mu neráčilo preložiť ruské dialógy, ktoré tvoria možno pätinu textu.)

To co se dělo v ulicích se mi líbilo. Přestřelky měly punc věrohodnosti, postavy se chovaly adekvátně k vzniklé situaci a hlavně se tu neobjevil žádný geroj, který by hrdinně padl za vlast a umírající vypouštěl kdejaká moudra. Co mi přišlo tak trochu zbytečné byla milostná linka, kdy je manželka hlavního hrdiny, důstojníka estonské armády, v merku vůdce pučistů, který je do ní zamilovaný. To působilo strašně neohrabaně a dal bych přednost tomu, kdyby na úkor romantiky tvůrci vyplnili daný prostor politickým pozadím, které bylo podáno jen tak letem světem. Ale jinak spíše spokojenost. Ostatně vždycky potěší, když dostanou bolševici na prdel. 70%

Krvavou revoluci estonští filmaři naprosto nezvládli. Vycházeli zřejmě z představy, že téma samo je dostatečně nosné a historie scénář napsala za ně. Stačí tedy ukázat, jak do Estonska z Ruska někdy v listopadu proniká skupinka revolucionářů, která má za úkol obsadit klíčové body v Tallinu, vyhlásit diktaturu proletariátu a rychle pozvat sovětská vojska na pomoc estonskému pracujícímu lidu. Tato skupinka však narazí na hrdinný odpor občanů a armády a po pár hodinách je rozprášena. Revoluce ani intervence se nekoná. Tolik historie. +++++ Jak s tím filmaři naložili? Mechanicky. Existovali upřímní komunisté, sympatizující s chudými? Ano. Nechme tedy jednoho pronést větu, která to dokazuje. Existovali nepřátelé estonska s osobními důvody? Ano. Nechme tedy jednu pronést větu, která to dokazuje. Existovali komunisti kariéristi? Ano. Nechme tedy jednoho pronést větu, která to dokazuje. Bojovali nějací rusové za estonský stát? Ano. Nechme jednoho pronést větu, která to dokazuje. Útočilo se na kasárna? Ano. Natočme levně útok na kasárna. Útočilo se na nádraží? Ano. Natočme levně útok na nádraží. Útočilo se na poštu? Ano. Natočme levně útok na poštu. Zastřelili ministra? Ano. Nechme zastřelit ministra. +++++ Historie se v jejich podání mění v tahání figurek s jedním povahovým rysem (váhavý generál, energický generál, přesvědčený revolucionář, estonský patriot). Film se snaží jen o to, aby všichni pochopili, jak je komunismus hrozný, komunisti zlí a jejich sympatizanti především slabošští závistivci nebo vyšinutí jedinci. Dobří, byť chudí vojáci si tak tančí v rytmu jazzu, manželka jednoho kouří špičku, povídají si vesele s kapitalistickým synkem. Na chudobu si stěžují, ale s rudými by nikdy nešli. Možná do značné míry pravdivý obraz, ale předvedený tak prvoplánovým, zjevným a mentorským způsobem, že by jeden blil. +++++ Nejtrapnější rozhodnutí scénáristovo však z historie nevycházelo - rozhodnutí orámovat "revoluční" událost minipříběhem novomanželského páru chudého důstojníka, malíře a jeho mladičké ženušky, shodou okolností exmilé jednoho revolučního vůdce, jenž se s tím vztahu exnutím ještě nesrovnal. Uměle se tak ve filmu objevují "osobnější" dramatické situace, žel historická událost se posouvá směrem k červené knihovně. Propojení "pracovní" a "milostné" linky je prabídné, "revoluce" možná milostný vztah trochu ovlivňuje, obráceně to ale neplatí. Hlavní vliv snad lze vidět v tom, že pár se nakonec rozhodne neuskutečnit plán emigrace do Paříže. Vždyť v Estonsku je tak pěkně i přes chudobu. Zvlášt teď, když jsme pozavírali, vyhnali a postříleli všechny komouše. Drama na úrovni ochotnického představení nadanějších žáků druhého stupně základní školy, kteří mají přístup k (špatným) učebnicím historie.

Krvavá revolúcia je veľmi zle spracovaný historický film.Tento film mi dal iba toľko,že som sa dozvedel o tejto revolúcie,že vlastne niekedy bola.Celé sa to odohrávalo prakticky na jednej ulici,a vojenské akcie boli dosť smiešne a neprehľadné-priam uspávajúce.A ten milostný trojuholník,bol úplne zbytočný-nič nehovoriaci.HOD:33%.Isté je,že sa k tomuto filmu nikdy nevrátim-je to škoda času!PS:úryvok s filmu/ Pani,prosím dovoľte mi od vás niekoľko krát vystreliť/.

Příslušníci Kominterny jsou zde vypodobněni správně jako chátra. Znázornění pouličních šarvátek bylo pojato realisticky, ale o samotné revoluci a jejím skutečném smyslu a významu pro Sověty tam tedy moc není. A právě proto je možná škoda, že tvůrce více opticky nezvýraznil historická fakta a spíše dal více prostoru milostné zápletce, která postrádala jakkoliv hlubší emoce. Jinak film s rozpačitou romancí měl určitě na víc. Nicméně pro příznivce historie je to pořád zajímavá volba