Krvavá neděle (2002)

Otevřená rána, která se znovu a znovu připomíná pokaždé, když se někdo pokusí zjednodušit minulost do pohodlné verze vítězů. Zvolený dokumentární styl, tak chladný a tak neokázalý, zbavuje diváka odstupu a nutí ho stát přímo uprostřed ulic Derry, kde se slova o právech střetla se zbraněmi a kde státní moc odpověděla na občanský protest palbou. Kamera nevyhledává efekty ani úlevu v hudbě, sleduje události s neúprosnou přímočarostí, která neobviňuje kříkem, ale fakty a právě tím jsou obrazy zdrcující. Herecké výkony působí spíše jako svědectví než interpretace, což jen zesiluje pocit, že sledujeme rekonstrukci paměti, nikoliv fikci. Krvavá neděle má jasný postoj a neskrývá ho a přesto nepůsobí jako propaganda, ale jako naléhavá výzva k paměti, odpovědnosti a odmítnutí zapomnění.

Bloody Sundayma pomerne dosť prekvapilo. Niežeby som od tvorby p.Greengrassaneočakával až takto strhujúci zážitok alebo mal nároky vzhľadom naUnited 93vyššie, ale jednoducho jeho štýl (až na spomenutý snímok) nie je niečím, čo by som s radosťou vyhľadával. Napríklad u takéhoBournasom toho názoru, že svojimi pokračovaniami hodne znížil latku a zároveň aj prípadné divácke nároky na žánrové ohľady, v ktorýchBourne Identitytak výrazne vynikalo. UBloody Sundayvšak tento aspekt nenájdeme, pretože ide o nízkorozpočtový, spoločensky podstatný a hodnotovo založený film, v ktorom mal azda prvú poriadnu množnosť svoj talent naplno prejaviť a zároveň príležitosť na spracovanie nejakej historicky závažnej témy využiť, resp. na ňu pozornosť upriamiť. Na jeho mieste by som ale viac zapracoval na obsadení a kamere, ale réžijne viac než moc fajn. Z niektorých scén dokonca daná emócia priam sála už z audia.

Černý den v dějinách Severního Irska. Paul Greengrass a jeho krvavá nálož, založená podle skutečných událostí. To, co měla být poklidná demonstrace proti britské vládě, se proměnila v brutální masakr, při kterém bylo postřeleno 27 civilních lidí a z toho 13 zemřelo. Velice sugestivně a realisticky natočená výpověď z tohoto nechvalně proslulého dne. Ruční kamera dělá v tomto případě ohromnou práci, jelikož průběh situace nám zprostředkovává blízkým a intenzivním pohledem. A to z obou stran barikád. Jak z řad organizátorů, kteří se připravují v Londonderry na největší mírumilovnou demonstraci, tak i ze strany britské armády, jenž se chystá na násilný konflikt všemi dostupnými prostředky. To, co se poté odehrává, se díky dokumentárnímu stylu značně vryje pod kůži. Nezaměnitelný styl režiséra P. Greengrasse se již v tomto filmu "hezky" ukázal, ačkoli ty nejlepší díla si autor nechal ještě na později. I přesto si snímek Krvavá neděle zaslouží vysoké hodnocení.

Táto dokudráma, bez filmového svietenia a hudby, pôsobí skvele autenticky, až je tažké uveriť, že je to celé zinscenované. Normálne rozkvedlanú handheld kameru v láske teda nemám, ale v tomto prípade je to, aj za cenu miernej neprehľadnosti, fajn. Bloody Sunday je poriadne doku. Možno by tomu tvrdému realizmu bodlo trošku "umelej" dramatizácie. Mám na mysli, trošku viac vyšpičkovať to suspense, dať príbehu nejakú šťavu, priblížiť viac hlavné postavy...atď. Asi mi chýbal aj hlbší pohľad do kontextu irsko-britského konfliktu. "V tieto dni desiatky-stovky mladých mužov vstupujú do IRA...". 72 %

7/10. Challenge číslo 3-Round 10-Válečný/Historický-Hráč 10-J *A*S*M.Paul Greengrass. Režisér, který má dar proměnit chaos v umění a nervy diváka v šrot. Krvavá neděle je jeden z jeho prvních filmů a možná právě ten, který ho nakopl ke kariéře a přivedl až k Bourneovi. A dává to smysl, už tady ukazuje, že umí točit silná témata s takovou autenticitou, že má člověk chuť zhluboka dýchat a přitom by radši utekl. Film nás zavádí do moderní historie Irska, konkrétně do roku 1972, kdy se pokojná demonstrace změnila v masakr. Britští vojáci tehdy bez slitování spustili palbu na neozbrojené civilisty, 13 mrtvých, desítky zraněných a mezi nimi i děti. Není divu, že tahle událost zůstala v irské paměti jako jizva, která se nikdy úplně nezahojila.   Přiznám se, první půlka filmu mě moc nebrala. Kamera se třese, zabírá obličeje až příliš zblízka a chvílemi jsem měl pocit, že sleduju dokument o migréně. Jenže tohle je prostě Greengrassův rukopis, ten jeho chaos s duší, takže jsem to nakonec přijal. Jakmile ale zazní první výstřel, všechno se mění. Atmosféra houstne, napětí leze pod kůži a divák se ocitá uprostřed šílenství. Křik, panika, běh, pád, zmatek. Místy až mrazivě připomíná to, co Greengrass později ztvárnil ve filmu o Breivikovi, 22. července. V tomhle chaosu je prostě jako doma a samotný závěr je zas pěkně k nasrání. Krvavá neděle možná nezačne jako trhák, ale skončí jako zážitek, který Vás ještě chvíli bude pronásledovat a protože mám Irsko v srdci a oceňuju, když film dokáže rozčílit i dojmout zároveň, dávám poctivou sedmičku. ( Strhnout mě to dřív, byla by to 8).