Křivou stopou (2025)

Norsko je pro nás srdeční záležitostí. Země s nádhernou přírodou, nekonečnými sněhovými pláněmi a specifickou atmosférou dokáže přitáhnout k obrazovce už jen tím, kde se film odehrává. Přesně to byl i můj hlavní důvod, proč jsem si pustil norské komediální dramaKřivou stopou.Chtěl jsem si připomenout místa, kde se mi v minulosti moc líbilo. V tomto ohledu film vizuálně nezklamal, ale po filmové stránce to žádný velký hit bohužel nebyl. Příběh se točí kolem svobodné matky Emilie, které se život zrovna dvakrát nedaří a dalo by se říct, že se jí rozpadá pod rukama. Když v nouzi poprosí svého bráchu o pomoc, ten nepřijde s finanční půjčkou nebo hlídáním dětí, ale vyrukuje s opravdu svérázným, prý „geniálním“ návrhem. Emilie se má přihlásit na náročný dálkový běh na lyžích. Zpočátku to zní jako naprostý nesmysl – jak vám může fyzický teror v zasněžené stopě pomoci vyřešit osobní krach? Jenže severská nátura se nezapře a Emilie do toho nakonec skočí rovnýma nohama (nebo spíš rovnýma lyžema). Musím uznat, že děj nebyl úplně špatný. Sledovat proměnu hlavní hrdinky a její boj s vlastní fyzičkou i psychikou mělo něco do sebe. Nejsvětlejším bodem celého filmu je pak samotný závod. Jeho průběh byl mnohdy překvapující a tvůrci se dokázali vyhnout těm nejohranějším sportovním klišé, kdy outsider ke štěstí hned napoprvé vyhraje zlato. Situace na trati přinášejí nečekané momenty, které děj příjemně oživují. Problém je, že mimo samotnou lyžařskou stopu a krásné norské scenérie film občas ztrácí dech. Tempo je typicky seversky pomalejší a psychologické rodinné sondy občas kloužou spíše po povrchu. Jako kulisa pro vzpomínání na krásy Norska to funguje solidně, ale jako strhující drama film prostě neobstojí.Křivou stopouje průměrný severský snímek, který vás neurazí, pokud máte slabost pro zasněženou skandinávskou přírodu a běžkování. Příběh má sice pár světlých a překvapivých momentů, ale žádný hit, který byste si museli pustit znovu, to zkrátka není. Lepší průměr, který neurazí, ale v paměti dlouho nezůstane.Suma sumárum, norský film Křivou stopou ode mne získal dvě křivé hvězdy **.

Ako som tak sledoval tento film, tak som mal pocit, ako keby som ho už kdesi videl - a ono je to skutočne remake švédskehoUr spår. Originál ma celkom oslovil, a v tomto nórskom prevedení tu bolo skutočne len málo obmien, inak to bolo celkovo o tom istom. Napriek tomu ma to celkom bavilo, a aj keď som vedel, ako sa to celé vyvinie a skončí, tak som si to užil. Len škoda, že to aspoň trochu nepozmenili... Pôvodnému švédskemu filmu som dal 4*, tak tu dávam o jednu menej.

Asi to na čtyři hvězdy není, ale padlo mi to do noty, dobře se na to dívá a i když je to omletá vztahovka s celkem předvídatelným průběhem, má spoustu fajn momentů a závěr je udělaný relativně vkusně.

Neverím síce, že by to dala, ale má môj obdiv. Inak ale nič nové, deti, psy, vzťahy. Našťastie bez buzerantov. 2 z 5

Nejlepší je na tom pochopitelně to zimní prostředí a nádherná krajina. Plus já jsem aktivní rekreační běžkař a fanda běžeckého lyžování, takže celá cca závěrečná třetina, kdy se pohybujeme v tom závodním prostředí, tak to je pastva pro oči. Jinak to je ale klasická vztahovka. Plus hlavní postava je skoro celý film dost nesnesitelná, což vždy něco na kvalitě ubere.(19.01.2026)