Králičí nora (2010)

Tohle vážně nechceš zažít. Nikdo tohle nechce zažít. Každopádně v tomto případě se tedy vzhledem k ústřednímu tématu jedná skutečně o tíživý příběh, i přes jeho emočně silný obsah si nicméně myslím, že nebyl využit úplně naplno a nesemlel mě ani zdaleka tak, jak jsem očekával. Nejspíš to bylo tedy způsobeno tím, že tvůrci zde ani zdaleka netlačili na pilu tak jak mohli, což by se možná na druhou stranu dalo možná i ocenit, kdyby ovšem místo toho dokázali nabídnout něco jiného, co by mě dokázalo právě emočně zasáhnout, ale to se prostě nepovedlo. Vážně vyhrocený moment za tu hodinu a půl je tu tak jen jeden jediný, kdy dojde zhruba v polovině filmu ke konfrontaci manželů a v tu chvíli jsem byl do sedačky doslova jak přikovaný a mrazilo mě v zádech, ovšem opakuji, byla to skutečně jen tato jediná scéna, která ve mě vyvolala pocity, které jsem vyžadoval po celém filmu a to je prostě málo. Co tu lze nicméně určitě vyzdvihnout, tak že to celé působí vážně reálně, zde zobrazený rozdílný postoj partnerů k dané situaci je uvěřitelný a asi i běžný, stejně tak jako reakce okolí, prostě ten pohled do života rodičů po ztrátě dítěte je věrohodný, jak jsem ovšem zmiňoval, pro film samotný nedostatečně emočně vyhrocený a dramatický. K pozitivům pak určitě lze ještě připočíst výkony přítomných herců, takže ve výsledku se tedy sice jedná o působivý a silný film, ale možná to bude znít až sadomasochisticky, ale já jsem chtěl ještě mnohem emočně drásavější zážitek, který jsem prostě nedostal.

Manželstvo s traumou, rodičovstvo s traumou a vlastne život s traumou je často námetom na neľahký film, tentokrát ľudský a jednoducho dobrý. Asi si ho nejlepšie môže prežiť (nenapíšem vychutnať) niekto, kto nejakú aspoň vzdialene podobnú traumu prežil, a od toho sa asi odvíja hodnotenie. Nicole Kidman tu aj v strednom veku vyzerá mlado a s mejkapom krásne, ale nejako si na tú jej novú podobu neviem zvyknúť, a viac sa mi páčili jej pôvodné úzke pery.

Becca a Howie jsou zničeni smrtí jejích malého syna, kterého srazil dospívající Jason. Howie velice miluje Beccu a chjce začít znovu, ano aled nemá vůli a neví jak, hněvá se, odmítá náboženskjá mentální řešení, Těhotenství sestry jí zprvu ubližuje. Nakonec naleznou s manželem osvobození v jisté akceptující rezignaci, sekulárním řesšení bez iluzí, pragmatické lži –„ někde je paralelní jiný svět, v němž jsem šťastná“

Téma patří k těm nejbolestnějším, takže na žádný film s tímto tématem se nemůže nikomu dívat lehce. A proto je zásadní nakolik citlivě režisér téma uchopí a jakým hercům svěří hlavní role. John Cameron Mitchell mě příjemně překvapil - od Shortbusu ke Králičí noře urazil obrovský kus cesty. Nicole Kidman si rozhodně oscarovou nominaci zasloužila, Aaron Eckhart jí zdatně sekunduje. Dokážu si vše představit i jako divadelní hru, z níž pravděpodobně film vychází.

Všechno důležitý z celýho filmu by se dalo shrnout do pár vět. Tady je to roztahaný do 88 minut. Po herecký stránce je to slušný, Nicole Kidman mám docela rád a tu postavu jsem jí prostě věřil. Aaron Eckhart, od kterýho jsem to teda moc nečekal, zahrál taky celkem uvěřitelně. Jinak film má i nějakou atmosféru, ale celý to strašně pomaličku plyne, až to dojde k takovýmu nicneříkajícímu konci. Ty 3 hvězdy tomu dám, ale řikám si, že jsem asi až moc hodnej.