Kouzelnice (1997)

To bylo uvzdychané, unylé, zmatené stejně jako princ, co žije stále ve věži a celou dobu si nechává růst vlasy (takový Locikák) a ani jednou si nesundá korunu. Nikdo ho nehledal, což upřímně řečeno chápu, protože tohle stvoření je dobré leda jako spotřební materiál při výuce mediků. Klára Jandová je hezká, za ni jedna hvězda.

Kouzelnice, která se dokonale vyzná v bylinách i v lidech. Ví, že to, co lidem pomáhá, vedle účinku bylin samotných, je víra a naděje, obého jim k bylinám přidává plnými hrstmi, ač sama na placebo nevěří. Setkáváme se tu s tím, na co narážím v životě denně. Lidé sledují víc slova, než to, co člověk opravdu dělá. Kouzelnice má sice strašné řeči, ale jinak pomáhá na všechny strany a lásky, soucitu a ochoty pomoci má věrtel. Snový, prakticky pořád rozespalý a i v bdění rozmlžený, princ je hezký na pohled, domů by si to nikdo soudný nepořídil ani za zlaté tele. I jeho logika hapurje. "Jak víš, že jsem princ?" "Třeba že máš na hlavě korunu", odpovídá divák u obrazovky. Jak se královna dostala k trůnu, když z ničeho neplyne, že by ho podědila po vzpomínané matce? Jak královna vládla celé říši, když měla jednoho ke zdi přikovaného sluhu (a jak pak ten přicházel k penězům?) a dva kuchtíky a jinak byl zámek pustý? Jak to, že královna neumřela na selhání organismu, když 18 let nespala? Proč královna chodila pořád v brnění? (Přiznejme, že to vysvětluje, proč nemohla spát, brnění totiž ke spaní moc uzpůsobené není. Když mě něco začne hodně brnět, obvykle mě to probudí.) Zvláštní námět, neotřelý příběh, netuctové postavy, tajemná mystická atmosféra se skoro hororovým nádechem a celé to působí, jako když se na to, co bylo z dálky krásným obrazem, podíváte zblízka a vidíte jenom spoustu barevných skvrn.

Vynikající herecké obsazení až na ty nejdůležitější (kupodivu ne hlavní) postavy, odvaha vyrazit do terénu, v kontrastu s nepěknými interiéry, unylým hudebním doprovodem (který dle mého musí děti spíše děsit, ačkoli není proč) a táhnoucím se příběhem. Další z řady pohádek Svatavy Simonové, u které je lepší něco dělat a sledovat jen po očku (já jsem při ní vařil guláš).

Pro dnešní děti trochu moc umělecká, ale jinak docela slušná pohádka. Scénář mi dokonce přišel velmi dobrý a neotřelý, jen by stálo za to ho rozpracovat a natočit jako film. A ani by to nemusel být film směřovaný pouze na dětského diváka, protože příběh řeší spoustu dospělých problémů. Výběr herců byl dobrý, Vilma Cibulková v roli zlé královny byla možná chvílemi až příliš zlá, ale nakonec i ona dostala nečekaně šanci, což bylo lepší, než tradiční ztrestání. Malinko jsem nepochopila roli titulní role Kouzelnice, Simony Stašové. Ač měla být asi hlavní postavou, dějů okolo ní se splétalo tolik, že stála tomu všemu tak trochu zbytečná v pozadí.

A tohle mělo být jako pro děti jo? No ty musely při sledování tohoto paskvilu přímo jásat. Já jsem se v ději zamotal už po několika minutách, ale zase na druhou stranu musím přiznat, že jsem se nudil a tak jsem nedával nějak moc pozor. Je to celé naprosto k ničemu a nehodí se to ani na usnutí.