Konfident (2011)

Docela mile mě to překvapilo. Verbování do StB a jejich praktiky jsou chvílemi až amatérské, že si člověk říká, jak je možné, že to tak dlouho vydrželo. Na druhou stranu má to i odlehčený humorný náhled, který mohl být začleněn i do těch praktik. Pak si ale říkám, jakou to má historickou výpověď. Mělo by to být buď anebo, ale ne míchat to dohromady.

Slovenská televize uvedla hned po sobě Občanský průkaz a následně tenhle trapný, hystericky  vyšponovaný a přitom nepřesvědčivý pokus o ukázku hrůz totality. A tím předskokanem v podobě Občanského průkazu to ještě víc zdůraznila. A to ještě z ostatních recenzentů nikdo nezmiňuje famózní Životy těch druhých, ze kterých podobně jako z Občanského průkazu mrazí a ta zrůdnost totality je z nich cítit. K porovnání s Vyprávěj bych jenom uvedl, že ony paneláky připomínají spíš Chánov, než tehdy běžné slovenské sídliště (tedy ne třeba Luník), interiery, oblečení i třeba auta neodpovídají době a když si z hlediska retra vezmu Svět pod hlavou, tady je i tahle složka zcela odfláknutá. Vrcholně (jako vždy) je nesympatický Mádl, Vetchý se nějak zoufale snaží být až moc démonický a Budař tady nemá co hrát a jako Klement v již zmiňovaném Světě pod hlavou byl o dva levely výš. Inu pánové Slivka s Nvotou strašně chtěli a dopadlo jako vždycky. A je tady ještě jedna věc, kterou filmy o osmašedesátém a následující normalizaci zcela pomíjejí, snad aby se pseudobratia Slováci neurazili. Ona normalizace byla i slovakizací celého "federálu" se všemi nechutnými průvodními jevy, které ale díky bohu vedly v roce 1992 ke konci falešně koncipovaného soustátí...nejen dnešní Slovensko (přes určitou, ale ne příliš početnou skupinu slušných a normálních lidí) ukazuje prozíravost těch, kteří to v onom roce 1992 dotáhli. Ať už později dělali, co chtěli.

A vy nemáte pocit viny? Za to, čo sa tu deje... Já? Já přece nic nedělám! Veď práve. Nikdy bych ani nepomyslel na to, že bych dal jakémukoli novodobému cz/sk filmu více než dvě hvězdy. Tenhle jich vyfasoval rovnou pět. Alespoň vím, že platí bondovské never say never. Velice příjemné překvapení v podobě díla, které by klidně mohlo mít pracovní název "Pozor, nepřítel naslouchá". Nejsem tak naivní, abych si myslel, že nás teď nikdo neposlouchá. Máme přece své smartfouny, internety, navigace, gúgly a fejsbúky, kterým sami dobrovolně odevzdáváme velikou část našeho soukromí výměnou za trochu pohodlí a zábavy. Ale z filmu jsem si odnesl ponaučení, že našim největším nepřítelem jsou naše tajné služby. A proto sběru a třídení informací zdar, soudruzi tajní. A Michaela jest kobieta brutalna.

Vekmi dobre natočený film vracajúci nás do atmosféry normalizácie a života pod dohľadom ŠtB, Príbeh rádioamatéra Adama, ktorý sa musí potýkať s praktikami tajnej polície, výborne vykresľuje dilemy pred akými stáli mnohí a nie každý odolal. Vďaka Adamovmu zlyhaniu môžeme túto situáciu zažiť z oboch strán v jednej postave aj keď záverečný šťastný koniec trocha zľahčuje. Produkcia je kvalitná a na kvalitu hereckých výkonov Ondreja Vetchého, Jana Budařa, Jiřího Mádla či Táni Pauhofovej sa dá spoľahnúť. Vďaka koprodukcii tu hrá množstvo slovenských hercov, ktorí nemajú také bohaté skúsenosti, ale aj oni svoje postavy stvárnili so cťou. 75%

Mne sa pre zobrazenie ducha doby, inšpiráciu skutočnosťou a celkovo veľmi dobré obsadenie film páčil. Hoci samozrejme niektoré pohnútky sú absolútne nepochopiteľné. Napríklad vôbec nevidno, že by Mádl sa o ženu nezaujímal a ona skočí na poľský kolík práve z tohto dôvodu? Je trocha vtipné, že niekomu vadí slovenčina vo filme v slovenskej produkcii od slovenského režiséra. Mne vadili len natrhnuté ksichty Geišbergovcov.