Tvoje barva (2024)

[3,5*]"Viete,javidímľudíakofarby.Tajímto,abysinemysleli,žesomdivná."Nevšedná fantázia o farbách a tónoch v melancholickom ladení. Podobne hĺbavé a podobne nápadité ako skvelé dieloKoe no katači (2016)od tej istej režisérky. Originálny nápad s farbami, ktoré reprezentujú charaktery a emócie postáv, dokáže vzbudiť zvedavosť diváka (čo presne znamenajú jednotlivé farby?) a tvorcovia pri jeho rozvíjaní naplno využívajú možnosti kresleného filmu, ktorý je pre takýto námet ako stavaný. Stredobodom rozprávania sú traja "hudobní priatelia", "farebne neurčitá" Tocuko, "modrá" Kimi (navonok vyrovnaná, vo vnútri smutná) a "zelený" Rui a do diania ešte významne zasahuje "žltá" duchovná sestra Hijošiko. Veľkou prednosťou snímky je pritom to, že všetky tie postavy majú svoju psychologickú hĺbku a že je veľmi pekne vykreslené rozvíjanie ich vzájomného vzťahu (krásne vyvrcholenie na ich koncerte, ktorý je zaujímavý aj po hudobnej stránke). Hlavná hrdinka Tocuko je veľmi zvláštne, vnímavé dievča (tak trochu šiši, často reaguje splašene), ktoré sa snaží "nájsť svoju vlastnú farbu"."Myslím, že to už chápem.Prijaťveci,ktorénemôžemzmeniť.Anájsťodvahuzmeniťveci,ktorézmeniťmôžem."

Na jemné pastelové farby som si chvíľu zvykala. O to viac som vnímala príbeh. Priateľstvo, dospievanie, hľadanie svojej cesty. Traja milí mladí ľudia, každý so svojimi snami, starosťami a obavami, aby neublížili svojím blízkym, aby splnili ich očakávania. Prostredie cirkevnej školy bolo nezvyčajné, ale príjemné. Film som videla cca pred týždňom, no stále naň myslím. Bol to taký láskavý pohľad na svet. 70%

Mám rád tvorbu, kterou nám dáváNaoko Yamadaa tady jsem se dostal další moc hezkou velmi pomalé pohodovku s osobními dramaty, které nebyly až tak zásadní, takže se příběh mohl soustředit na velmi milé kamarádství a poznávání sama sebe. Překvapilo mě, že se to odehrává na katolické škole, to je fajn koncept a je možná i škoda, že to má jen cca 100 minut, dokázal bych si užívat víc příběhů s těmito postavami v tomhle prostředí. A já věděl, že jsem neslyšel špatně,Jeoffreymi potvrdil, že tam vážně hrálUnderworld(linkmoc hezká modifikace), to mě pobavilo. Dokonce mě hodně bavily i ty písničky na konci, které zněly moc hezky. Animačně je to též moc krásné a hezky se na to dívá, především si cením toho, že postavy vypadaly tak obyčejně a tím pádem i uvěřitelně. Jenže když vezmu jakou tvorbu má nasvědomí Naoko Yamada, tak nemůžu dát plný počet. Přece jen ty díla předtím jsou na vyšší úrovní, takže takhle moc hezké 4* alias 8/10.

Science SARU opět potvrzují, že patří k nejzajímavějším studiím současnosti. Kimi no Iro sází na vizuální styl, který se vzdaluje běžné mainstreamové produkci. Příběh sleduje středoškolačku Totsuko, která skrze hudbu objevuje svou identitu. Je fakt osvěžující vidět anime, které se nebojí jít vlastní cestou a dává prostor výtvarnému výrazu.(25.12.2025)

Vyšel nový filmNaoko Jamady, která dala světu klenot v podoběKoe no katači, je jasné, že jsem se musel podívat. Máme tudívku, co vidí vaši auru, vaše vnitřní barvy – že to zní jako něco z dalšího dílu videoherní sérieLife is Strange? No minimálně je to mochezky zpracovanéa vůbec se tu na všechno poměrně pěkně dívá a tybarvyjsem si opravdu užil a bylo jedno, jestli šlo o tu hrdinčinu schopnost, nebo třeba barvy na pozadí. Na druhou stranu je styl animace, a hlavně designy postav docelaretro, nebo spíš se potvrzuje, žeNaoko Jamadaa studioScience Sarudaly světu třeba i takovéHeike Story, a ne každému to může přijít líbivé, nebo spíš –musíte si zvyknout. Zasazení příběhu je z velké části nadívčí katolické škole, i na to je třeba se připravit a já byl zvědavý, co s tímhle budou autoři chtít vytvářet, nebo spíš prvních asi dvacet minut jsem dumal nad tím, o čem to tedy vlastně v tomhle prostředí bude. Postupně se do toho všeho přidává i nějaká ta hudba, prostě jak už to tak bývá, vždycky aspoň jednou v životě přijde člověku na mysl „je na čase založit kapelu“. A vše je proloženéosobními a různě hlubokými dramatyjednotlivých postav s kterými se musí popasovat. Ta jsou velmicitlivě a chytře napsána(protože tohleNaoko Jamadaprostě umí) a je jim věnováno poměrně hodně času. Tempo filmu je dostrozvleklé, místy je vše takové hloubavé, zkrátka to může i trochu uspávat, někoho možná i nudit. Beru podle sebe, protože mi film připadal místy tak nějakaž moc dlouhý na to,co chtěl říct. Hudebně jsem také nebyl úplně okouzlen. Sice mě hodně překvapilo, že jsem slyšel v anime hudebníriffze známe skladbyUnderworld, ale co se týče samotné hudební produkce naší kapely, tak se mi ze závěrečného představení líbila asi jen jedna píseň. Na druhou stranu hudba nebyla hlavní devizou filmu, tou jsou ta osobní a lidská dramata postav a jeho barevná stránka a prokreslování emocí, což se, jak jsem již napsal, vlastněpodařilo. Za mě tedy povedený film, který pro mě nebude přelomový, jako předchozí autorčino dílo a nejspíš chvíli potrvá, než budu mít chuť si ho pustit znovu, ale na takových7,5/10za mě má.(02.03.2025)