Kdo chce kam... (1981)

Ne, ne, ne a ještě jednou ne. Takovouhle ubohost snad mohli staří bardi jako Menšík, Sovák a Bohdalka odmítnout točit snad i bez následků, né? Tedy doufám, že nebyli zrovna na nějaké černé listině. Scénáristickou blbost podobného kalibru by opravdu nemohl zachránit ani herecký bůh. Nikdy by mne nenapadlo, že bych inscenaci s takovými velikány v hlavních rolích mohl nabídnout pouze jednu hvězdu.

Nebýt trojice protagonistů, nešlo by ani o průměrnou komedii. Příběh je prostinký, předvídavý a nepůsobí přirozeně. Dialogy nejsou ani vtipné, ani duchaplné. Ovšem Menšíkovy role se to ani omylem netýká. Vypadá jako kdyby neustále improvizoval a hrchlí jednu perlu za druhou. Do komorního vyznění filmu se jeho postava nehodí, ale ještě že tam je. Scéna ve které popisuje zmatenému a lehce vyděšenému Hrstkovi plán na "spontánní" rande, je úplně skvělá.

Československá krátká televizní komedie s vynikajícím obsazením a jednoduchým, ale zábavným scénářem. Nesmělý profesor dějepisu Čestmír Hrstka v podání mistra J. Sováka by se rád seznámil s nějakou ženou a odvahu k tomuto kroku včetně nezbytných rad mu dodává jeho bývalý spolužák, nyní pokojový malíř a všestranný znalec žen pan Koníček (tradičně výřečný, vynikající V. Menšík). V této pouze pětačtyřicetiminutové komedii může divák shlédnout, jak to chodilo na socialistických řízených seznamkách, pochopitelně nechybí počáteční fráze zahajující konverzaci nezadaných osob. Paní Řeřichovou, o níž plachý profesor po seznámení ve třech začne usilovat, ztvárnila J. Bohdalová. Nezkušený profesor, z nejasných důvodů, jakoby se styděl za své vzdělání a povolání, při seznamování prohlásí, že malíř pokojů je on, načež Bohdalka využije situace a požádá vyděšeného Čestmíra o vymalování bytu. Z této situace plyne mnoho zábavných momentů a dialogů skvěle sehrané trojice našich předních herců a přestože tato televizní komedie pana Václava Hudečka, autora mnoha podobných krátkých televizních děl, scenaristicky příliš neoslní, právě díky zábavnému hereckému triu, zejména díky živelnému Menšíkovi, hodnotím nadprůměrně.

"Kdo chce kam, pomozme mu tam." Tak to praví známé lidové pořekladlo. Opět velmi pravdivé. Pan profesor v letech a ještě k tomu vdovec a štramák, to je prostě ta správná a snadná kořist. Pardon, ta pravá partie. Vladimír Menšík v roli malíře pokojů působil jako vždy živelně, pomalu až jako velká voda. Nicméně, to byla ta jediná vzpruha, která Sováka nakopla k činům.

Souhra Jiřího Sováka, Vladimíra Menšíka a Jiřiny Bohdalové měla málokdy chybu. Když už se ale nějaká našla, byl jí většinou scénář, který hercům nenadělil tak vybroušené dialogy a tak zajímavé situace, jaké by si zasloužili. A právě to je případ Kdo chce kam..., filmu, jenž by s jiným obsazením byl naprosto zbytečný.