Kati a blázni (2009)

Přesně takhle má podle mně podobný dokument vypadat. Perfektně střižená rekapitulace s přehledným uspořádáním toho, co by člověk vědět měl, co ví (pokud se zajímá do hloubky) a v čem by se měl dovzdělat, pokud pro něj z dokumentu vyplynuly nějaké otázky a nebo nejasnosti. To už je pak na každém z nás, jak se k tomu postaví. To, že dokument nedal některým "vyčerpávající" přehled a informace je čistě jejich problém, nic jim nebrání si ten pohled (i třeba na ty "běžné" lidi vytvořit - nakonec i ti tam byli). Co mně ale neskutečně vytáčí, je fakt, že slavná veřejnoprávní ČT nedá tento dokument (délka 57 min) místo komerčních pseudodokumentárních sraček (omlouvám se tvůrcům dvou francouzských dokumentů o zničení francouzských lodí v Toulonu a především onoho o vyvraždění Oradouru - ty byly uvedeny správně) dávaných v prime timu na ČT2 v pondělí a v úterý. Proč v sobotu dopoledne? Aby to vidělo co nejméně lidí? Abychom se nedotkli oněch dnes nově německých eurobratrů, když je tam popisováno (právě těmi běžnými lidmi), jak se chovali jejich vysoce civilizovaní a kulturní předkové ob generaci? PObavilo mně, jak byl K.H.Frank označen za aktivistu. Ano, správně, i dnes známe aktivisty a k onomu Frankovi a jim podobným mají přes rozdílnou ideologii monehm blíž, než si připouštíme. Poznámka o tom, jak je snadné i zásadně normální lidi přesvědčit, že jsou nadlidmi a mohou dělat cokoliv byla skvělá - bohužel, zapadne v kontextu, ale rovněž směřuje k dnešku. Kolaborace tady není v kontextu řešena nijak odlišně od skutečnosti a tak nechápu Borsalina a jeho příspěvek o českém kolaborantství (prý větším, než jinde - jak na to přišel?) a obligátním hloupém maločeském sebemrskačství. Jak ví, že onoho chlapce ve frontě na oříšky , jehož příběh ho tak rozrušil, zrovna udal nějaký kolaborant? Naštěstí, je zde řada daleko lepších příspěvků (Morholt i Tomíček) a podle jednoho z ve filmu vystupujících jsou lidé, kteří se tváří hrdinně a zklamou a naopak řada lidí, do kterých byste to neřekli, se v mezních situacích jako hrdinové zachovají. Ti nejtrapnější kolaboranti se ovšem zcela spolehlivě rekrutují z oněch sebemrskačů. Mimochodem, oné kolaboraci, která skutečně nebyla hlavním tématem tohoto dokumentu se věnovali svého času (5 let nazad - zhruba) historici v Historie.cz a došli k daleko reálnějším a podloženějším závěrům, než že Češi jsou kolaboranti největší...

Rychlý průřez nacistickou vládou v Protektorátu, představení jednotlivých říšských protektorů plus Emanuela Moravce a několik minipříběhů tehdejších pamětníků. Dokument ukazuje i život běžného člověka tehdejší pohnuté doby a na můj vkus se až příliš soustředí na kolaboraci. Jistě, ta byla vážným problémem a nacisté jí všemožně podporovali, ale přijde mi, že po podobně laděném snímku na nás zase padá ta deka, kdy se sebemrskačsky nazýváme národem udavačů. A tím nejsme. Přesto se jedná o solidní práci, ale pro někoho, kdo se o naše dějiny za II.SV trochu více zajímá, tu není nic nového. 70%

Přestože tento dokument nepřináší vysloveně něco nového, tak na mě udělal celkově dojem svým uceleným zpracováním, kdy česká země byla porobena Hitlerovskou vizí Třetí říše. Z čeho je mi smutno, je všude zmiňovaná míra kolaborace, která u nás byla bohužel velmi rozvinutá. Při vyprávění, jak mladík ve frontě na arašídy utrousil po atentátu na Heydricha, že by bylo lepší, kdyby byl atentát spáchán na Hitlera a hned z obchodu jej vedlo gestapo, je mi jen více a více smutno, co že jsme to za národ. Bohužel český národ si tak nevedl jen po dobu protektorátu a obecně se na to již zapomíná. Díky těmto dokumentům dochází alespoň na okamžik k záblesku pravdy, kterou tak neradi slyšíme a přiznáváme.

Samotného by mne zajímalo, co bylo vlastně tematem tohoto dokumentu. Autoři totiž některé téma jen nakousli, jiné zcela přehlédli, jinému nevýznamnému se věnovali v míře větší než bylo potřeba. Název absolutně neodpovídá stejně jako doprovodný text jak se žilo obyčejným lidem v protektorátních časech. Takže jsem celkem rozpačitý. Je škoda, že takto dokument dopadl, přestože se na něm podílely takové kapacity jako Jan B. Uhlíř či Jan Kuklík starší. Jediným pozitivem tak shledávám záběry popravy K. H. Franka, které jsem měl možnost spatřit zcela poprvé.

Ačkoli na dobrý dokument tomu pár maličkostí chybí, je pro nás velice dobré a zároveň extrémě smutné připomenout si tuhle dobu. Jen řeknu: narodil jsem se když měla republika ta nejhorší zvěrstva za sebou a neumím si tu dobu dost dobře představit. Právě proto potřebuju dokumenty jako je tenhle, aby připoměly jak moc si mám vážit svobody a doby, ve které žiji. Sledovat šedivé muže pod hákovým křížem, jak se projíždějí po Václavském náměstí v tancích a obrněných transportérech mi hnalo krev do žil. A doufám, že v tom nejsem sám.