Kamisama no pazuru (2008)

Tohle je nesmírně zvláštní film, kde některé scény mi vadily v tom, jak jsou natočeny a jaký je obraz, ale některé mě naopak dostaly svou genialitou. V nich Takashi Miike ukazuje, proč je tak oblíbeným a novátorským tvůrcem. Je řazen do mainstreamu, ale je originální, stejně jako jeho filmy, kdy tento má velmi zvláštní zápletku, která však funguje.(16.06.2015)

"God’s Puzzle" i přes netradiční stylové, tematické a vypravěčské uchopení nikterak nepřesahuje svůj žánr a je tak prostě „jen“ poctivý mainstreamový šónen biják s výraznějším podílem romantiky, který vzorně dodržuje schémata a zákonitosti kategorie (včetně teatrálně afektovaného chování postav). Jako šódžo romantika i její šónen protipól následuje stejný dramaturgický graf od úvodní rozjařilosti přes konfrontační prostředek k vypjatě dramatickému finále. Jen s ohledem na cílovou skupinu se zde emoce postav skrývají za akci, patos a hrdinství. Bez ohledu na dějiště či příběhové variace se vše točí kolem svéhlavého hrdiny, který je trochu rebel, ale jen do té míry, že dělá drsňáka, ale nikdy nejde proti autoritám. Cestou k zářivém konci pak získá srdce úžasné dívky, která se zdá být mimo jeho ligu, vydobude si uznání autorit ve svém okolí a utvrdí svou původně zvolenou cestu životem. To vše je mnohdy ozvláštněno jakoby přesahem, kde se vyjevují velká moudra a spojují se velké věci s intimní rovinou. Právě v kontextu šónen příběhů se "God’s Puzzle" ukazuje jako jeden z řady precizně udělaných titulů - byť nutno dodat, že většina konkurence pochází z oblasti anime, zatímco "God’s Puzzle" je hraný film a tudíž je jeho precizní formální zpracování husarským kouskem. A Miike to dokáže natočit levně, převážně v interiérech a přesto to má epický rozměr. Hrstka režisérových tvůrčích vychytávek a žánrových sebereflexí (místo nediegetického emotivního songu v závěru prostě nechá hrdinu zpívat) skýtá sice povyražení, ale ty spíš narušují jinak bezchybně uchopený celek. Naopak si Miike zaslouží uznání za bravurně inscenované dialogové scény. Dialogy tvoří převážnou většinu filmu, přičemž se v nich sáhodlouze a velmi podrobně rozebírá fyzika na vysoké úrovni. Miike to snímá jako velmi dlouhé záběry, které dávají dojem civilní nekřiklavosti, díky čemuž tu fyzika představuje obyčejnou součást života postav.(18.11.2009)

V zásadě je jasné, o čem a hlavně pro koho je Kamisama na pazuru určeno. V tomto teenagerovském rámci o hledání si místa na slunci funguje film relativně dobře a zápletku o geniální středoškolačce schopné stvořit nový vesmír je tak třeba brát s nadhledem (zařazení do sci-fi spíše mate). Bohužel se Miikemu příběh občas rozpadá pod rukama a díky odbočkám do jiných žánrů chybí silnější tah na branku. V tomto smyslu působí očekávaný prosvětlený konec filmu až násilně. Je vidět, že původní předloha byla pro Miikeho pravděpodobně příliš konvenční a dochází tak k paradoxu, že to, co ze snímku dělá zajímavý počin (Miikeho rukopis), jej zároveň strhává dolů.(24.06.2009)

Toto je jeden z mála filmů, který mě opravdu ničím neoslovil. Afektované přehrávání herců, nesmyslný děj a dialogy, velmi dlouhá a nudná stopáž. Opravdu nevím, o čem přesně měl tento snímek být. I s velkým přihlédnutím k Miikeho "podivnosti" mi toto připadá jako filmový debakl.(18.03.2011)