Dead or Alive: Hanzaisha (1999)

Klasickej Miikeho žánrovej guláš kde komorní drama občas přeruší perverzní nechutnosti (psí porno, utopení ve vlastních sračkách) a kde ultranásilnou akci občas koření černej humor (smažená ruka v trojobalu). Navzdory tomu si to celou dobu drží ucelenou strukturu a je to i zajímavá sonda do tokijskýho Shinjuku (a částečně Yokohamy) kde fízlové drží křehký příměří s yakuzou a kde v ulicích řádí gangy s kořenama japonský diaspory. Show Aikawa a Riki Takeuchi jsou zde naprosto super ale i postavy co moc prostoru nemaj nejsou moc pozadu, např. boss čínskejch triád, neni divu že se snad polovina obsazení později objevila v sérii Yakuza her. No a samozřejmě nemůžu zapomenout zmínit finále, jeden z nejujetějších konců co jsem kdy viděl a něco na co by si dnes asi jen tak nikdo netroufl :))

Kakofonie prvních osmi minut byla hrozná. Pak už jen sledujeme sáhodlouhé dialogy, zdlouhavé záběry a čekáme, co se semele. A to skoro až do konce. Ten je pojat akčněji než celý film. Jojima přežívá vše jak superman, ale budiž. Za ten konec bych něco dal, ale to by musel mít snímek o moc kratší stopáž. A navíc si nejsem jist, zda ten závěr byla komedie nebo fantasy. Hluboce podprůměrný film s několika málo dobrými záběry.

To lepší co si na nás Miike přichystal,(-takže stravitelnější).Začátek jak brutální videoklip nějaké řízné rockové kapely,aneb aby bylo po deseti minutách hodinu co řešit, a když se řešení nedaří,tak si alespoň střihnem neskutečný finále.Miike už zas kašle na nějaké rovnoměrné tempo,klišé jsou pro něj osnovou příběhu a krve samozřejmě není nikdy dost.Ten člověk si dělá co chce! Snad mu to vydrží.(nějak si nevzpomínám ,že by měl Miike v nějakým svým filmu sympatickou hlavní postavu,nebo vedlejší,nebo alespoň nějakou sympatickou postavu,-a jestli se náhodou někdo alespoň chvíli nechová jako naprostý hovado,tak z toho vyleze jakože submisivní neštěstí,nebo ovce-většinou na porážku,--co se nám Takashi asi tak snaží zdělit,he?,-radši nedomýšlet)(při posledních vteřinách filmu jsem se nachytal jak si nahlas opakuju magore,magore,magore,-bylo to určeno Miikemu,a na obličeji se mi usadila grimasa ne nepodobná té co vyloudil(a) Divine v Růžových plameňácích, na konci,když sežral(a) psí hovno)

drsná detektivka s naprosto dokonalým úvodem, kdy jsou za zvuku desetiminutového sóla na elektrickou kytaru likvidováni hlavní bossové tokijského podsvětí. Až na začátek film plyne pomalým tempem, které je občas zčeřeno nějakou tou ultra brutální scénou (sex se psem, topení v bazénku plném sraček atd.), ale to není u japonců žádná novinka..:) Po dokoukaní mám celkem rozporuplný pocit, zda jsem celou dobu nekoukal na něco jinýho, než jsem si myslel, protože finální duel dává celému filmu nový rozměr - nechte se překvapit, u mě jsou to slabší 4 hvězdičky..

"Nelítostný souboj" po japonsku - ostrý guláš z nadsazeného/estetizovaného násilí, erotiky, absurdního humoru, bizarnosti a sentimentality. V závěru se odkazuje k Aldrichovu "Líbej mě až k smrti", celý film jistý kritik vykládá jako koncepční parodii děl Takešiho Kitana.