Konkurs (1999)

"Všichni jsou na tom stejně. Všichni jsou osamělí a nešťastní." K této citaci by se hodila ještě jedna, která to možná vystihuje mnohem lépe. "Hledá se žena, dobrá zpráva, vím že jsi víc než tupá kráva, pizdo cáklá, marná sláva, o tom mě dostat můžeš jenom snít..." Asi nějak tak tvl, protože tenhle "konkurz" je hotový Guilty pleasure. Film jsem kdysi viděl a pak ho dlouho nemohl sehnat, takže když jsem ho teď znovuobjevil, musel jsem si ho hned připomenout. Dokonalost! Ten film vás nechá od začátku tápat, bloudit a jen se nenápadně ohřívat u toho ohínku co založil, aby si vás na konci mohl pěkně osmahnout ze všech stran a polejvat Srirachou! Za mě jednoznačně "must see movie".

Překvapivě veliká spokojenost. I když jsem po pověsti, která Konkurs provází, čekal větší důraz na gore, výborně jsem si užil celou první polovinu, které je odpovědí na americké 90´s romantické komedie. Práce s příběhem a postavami i výstavba scén variují západní předlohy a já si to moc užíval. Chybí tu japonské přehnaná expresivnost, která mě často vytáčí. Přepnutí do finálního krváku funguje bezproblémově i když po čtvrt století není už tolik šokující, ale jeden dva záběry pořád bolí.

Čekal jsem, že to bude hrozné, čekal jsem, že to bude super.... a nakonec to skončilo jako ne zas tak zajímavý průměr. Ōdishon láká diváky zajímavým námětem - romantika a následný horor - romantika se však drží až zbytečně moc při zemi (pro Japonsko asi typické), a tak ve výsledku ani ten horor diváka tolik nezasáhne. Je tady sice pár děsivých a hrůzných scén, o tom není pochyb, ale hlavní postavy mi dostatečně nepřirostly k srdci, abych se o ně začal bát. Nejvíc ze všeho film tahají herecké výkony - Rjó Išibaši dokonale hraje zamilovaného pitomce (jako koukat do zrcadla) a Eihi Šiina a její 'kiri, kiri' jsou opravdu výkon. Největším zklamáním jsou asi masky - pár věcí vypadalo fakt dost falešně. Film je dost o tom, jak si ho člověkinterpretuje- já sám jsem na nic moc nepřišel, ale docela se mi líbilo, jak si režisér hraje s divákem a hlavní je, že se nejedná o artovou hovadinu, která vlastně nenabízí nic hmatatelného, naopak je tady dost obsahu i pro normálního člověka. Ona psychologická část je spíše o vlastní interpretaci, není úplně nezbytná pro to, aby si člověk tento film užil. Bohužel tady bylo docela dost hluchých míst a celkově se to dalo jistě natočit lépe, nějaká vtipná pitomost na konec by mi udělala největší radost. Nebylo to úplně špatné, ale celkově Ōdishon nenabízí nic speciálního. 50 %

Jako vzhledem k tomu, co všechno jsem o filmu slyšel, jak je brutální a vysoce nepříjemný na sledování, tak nakonec docela vata. Ale z hlediska atmosféry a hereckých výkonů je to psychologický majstrštyk. Dívá se na to strašně dobře a jediná věc, která mne nakonec donutila odstranit poslední hvězdičku, jsou snové sekvence, které mě tak maximálně dopálily, když mě rozhodily a já se ztratil v ději. Těchto částí bych se popravdě zbavil, vzhledem k tomu, že se tam podle mě ani moc nehodily a film jich začal využívat až později v částech, kdy snímek začal více tlačit na pilu (což beru jako pozitivum) a v dobrých scénách tak diváka v podstatě zbytečně zmátl. I přesto, že musím uznat, že konec je parádní a krásně natočený, ostatně jako zbytek filmu. Čekal jsem tedy syrovější jízdu (nechápejte mě špatně, takové scény tam jsou, ale nečekejte nic extrémního). Nakonec se mi ale dostalo kvalitní atmosférické psycho-drama, které vřele doporučuji. 4/5

Skvelý film od samého začiatku až po jeho koniec. Pravé japonské abnormálno, ktoré je smutné, strašidelné, napínavé a surové zároveň. Je tu všetko a nutnosťou je sa naň dostatočne pripraviť, nie ho brať ako obyčajný konzum. Ospravedlňujem sa, ale pri čítaní niektorých komentárov tu som mala pocit, že mám pred očami diváka typuJL, keď išiel pozerať film pre dospelákov u tlustého Josefa a stále čakal, čakal a lietali mu tam len samí svätí. Smutný fakt, keď si nevieme okrem čistej rezačky vychutnať aj psychologickú stránku filmu, ktorá je tu riadne strašidelná tým, ako veľmi môže byť skutočná.