Kachní sezóna (2004)

Celkem dost minimalistický film, který se skoro celý odehrává v jednom bytě se čtyřmi postavami, které během filmu poznáváme hlouběji. A ono to, překvapivě, není vůbec špatný. Vadí mi teda to, že je to natočené černobíle, přitom tam pro to moc nevidím důvod, taky tam chybí nějaká zápletka. Tady se stane jenom to, že kluci hrají na playstationu, pak si objednají pizzu, přijde pizzař a ten tam pak hraje s nimi o to, kdo vyhraje. Pokud vyhraje on, budou mu muset za pizzu zaplatit, pokud ne, dostanou ji zdarma. Jenže v rozhodujícím momentu vypadne proud a pak už se tam jenom baví mezi sebou. A i když ty dialogy jsou většinou vtipné a párkrát jsem zasmál i nahlas, i když to má nějakou hlubší myšlenku (která je dost podobná jako v Lake Tahoe), i tak je to natočené tak, že to může začít nudit, a to někoho dost rychle. Mě to nudilo jenom v prostředku filmu, kde se to dost táhlo, jinak ne, ale i tak to působí poněkud unaveně. Jinak se mi ale film líbil. Zabého kamera je zde pěkná, i když o něco méně poetická, než jsem zvyklý. Tak jako tak je ten film ale příjemný, ačkoli režisérův další film, Lake Tahoe, mi přišel mnohem povedenější. Ale i tak, mám celkem rád mexickou kinematografii, takže nemám problém dát slabší 4*, je znát, že to režisér měl celkem dobře promyšlené.

Temporada de patos je len dalsim krasnym dokazom toho, ze najlepsie filmy, ktore sa zapisali do dedicstva kinematografie uz asi boli natocene /40., 50., 60. a 70. roky 20. storocia/ a ze zachvilu sa budu tocit filmy o podrobnom rozoberani rannej stolice a o noseni a kalani dreva a prikladani do pece. 20 %

Debut Fernanda EimbckeTemporada de patosje venovaný jeho veľkým ikonám, Jimovi Jarmuschovi a Jasudžiró Ozuovi. Neprekvapí preto, že obsahuje mnohé štylistické znaky príznačné pre ich diela, no zároveň si nesie prvky Eimbckeho neskoršieho rukopisu. Ako prvé sa nám predstavuje a ožíva pred nami minimalistické prostredie a architektúra sídliska panelových domov. Potom nastupujú postavy - deti, ktoré sú behom jedného voľného dňa konfrontované s množstvom problémov vrátane sveta dospelých, stelesnenom v roznášačovi pizze. Civilnosť zobrazenia bežného života a herectva predstaviteľov štvorlístka hlavných rolí sa v statických obrazoch míňa s romantikou, subjektívnym vnímaním reality (časť, v ktorej majú významnú rolu isté povzbudivé látky) a postmodernou hrou s pravidlami rozprávania. Hravý humor pozdvihuje aj priemernejšie momenty a udržiava pozornosť až do záveru. Mimochodom, až naskočia titulky, film ešte nevypínajte a počkajte si na koniec ;-)75%

Nedělní líné dopoledne přechází pomalu do odpoledne v jednom paneláku na předměstí Mexického velkoměsta. Výpadek proudu svede dohromady malou skupinku lidí, kteří by se asi normálně spolu ani nebavili. Dva čtrnáctileté chlapce Flama a Moka, dospívající slečnu Ritu ze sousedství a zkrachovalou existenci poslíčka pizzy Ulisese. Tahle rozdílná čtveřice tráví společný čas sice v jednom bytě, ale přitom jejich myšlenky jsou tak rozdílné. Každá postava má v sobě skryto totiž své malé tajemství, které ji tíží na duši a chce ho nějak vyřešit. První půlka filmu nás seznámí se všemi čtyřmi postavami, sice tempo vyprávění není nijak závratné, ale nenudí a připravuje nás na druhou půlku, která už je v úplně jiném rytmu a díky “inspirujícímu“ obrazu s kachnami a dortu brownies s “magickou“ přísadou hodně posouvá film v mém hodnocení nahoru. Černobílý film režiséra Fernanda Eimbcka se vyznačuje velmi nápaditou kamerou, za kterou stál Alexise Zabeho a jemným absurdním humorem, který díky zvolenému materiálu má i dvě zajímavé a výrazné pointy. Malý film, který potěší svým humorem a přitom donutí diváka i trochu přemýšlet.

Potěšilo. Velmi. Zpočátku se film tvářil jako průměrnej odlehčenej počin o pubert'ácích pro pubert'áky, ale překvapivě se vyvinul v poměrně intimní sondu do života čtyř hlavních postav, coby bonus kvalitní kamera. Kdo si potrpí na nízkorozpočt'áky se zajímavým nápadem, toho Kachní sezóna uspokojí. P.S.: ten prst v cole - vážně funguje? :-)