K2 (1991)

Kdo od tohoto horolezeckého snímku čeká adrenalinovou jízdu, nechť se raději hluboce nadechne a své nároky trochu přehodnotí. Výsledek by totiž mohl být studenou sprchou. Film si neklade za cíl pumpovat do žil čistý strach z výšek, ale spíše se pokouší o hloubkovou sondu do lidského nitra. Děj vychází z komorní divadelní hry Patricka Meyerse z roku 1982, což je pro výsledný formát určující mantinel. Režie se ocitla v sevření divadelní předlohy, takže tam, kde by film mohl expandovat do epického dobrodružství, zůstává věrný dialogům a psychologii. Je to v podstatě jen obyčejný příběh odehrávající se na vertikále, kde se víc než o život bojuje o zachování vlastních hodnot a definici přátelství v mezních situacích. I když příběh o splnění horolezeckého snu zrovna neposadí na zadek, vizuální stránka to udělá za něj. Technické zpracování je totiž čistou pastvou pro oči. Kamera čaruje s prostorem tak autenticky, že vzniká pocit, jakoby byl tam s nimi byl divák také. Scenérie hor nepůsobí jen jako kulisa, ale jako živý organismus, který svou majestátností připomíná ty nejlepší kousky z produkce National Geographic. Příběh o splnění jednoho velkého snu je sice lemován dechberoucími panoramaty, ale v jádru zůstává poněkud podvyživený. Napětím si tedy nikdo nehty kousat nebude a i tepová frekvence pravděpodobně zůstane v klidových hodnotách. Jako celek film sice neoslní svou dynamikou, avšak do mozaiky horolezecké kinematografie zapadá jako poctivý, řemeslně zvládnutý kousek. Je to zkrátka film pro ty, kteří se raději než do hlubin propasti dívají do hloubi lidské duše.

Trošku zabudnutý "menej hviezdny" predchodca filmov ako Cliffhanger, Vertical Limit či Everest. Veľmi zdarilé dielo, krásna príroda, fajn výprava pred časmi CGI, praktické efekty a výprava bez prehnaného množstva polystyrénových kulís. Michael Biehn a Matt Craven vo svojich vrcholných rokoch, potešil aj Luca Bercovici. Videl som film po viac ako dvadsiatich rokoch a neľutujem, aj v dnešnej dobe má čo ponúknuť, adrenalínový dej vrátane efektného výstupu na barák hneď na začiatku, či lezenie po veľký skalný previs tiež zo začiatku, jednoducho parádička.

Hlavnými problémami tohto filmu sú jeho nedostatočne vyvinuté postavy a slabý scenár. Hoci sa pokúša zachytiť emocionálny a fyzický nátlak horolezcov, nedokáže náležito preniesť ich vnútorné konflikty na diváka. Postavy pôsobia nepresvedčivo, čo sťažuje empatiu zo strany diváka. Vizuálna stránka filmu, vrátane niektorých krásnych horských záberov, môže osloviť milovníkov prírody a horolezectva, avšak film nedokáže udržať konzistentnú kvalitu počas celej minutáže. 4/10

Na rozdíl od pestré skupiny horolezeckých dramat natočených podle skutečné události mohl scenárista popustit uzdu své fantazie. Vcelku nevymyslel nic, co by nebylo k vidění jinde. Osmitisícovky jsou sice zrádné, ale nebezpečí kterým tam člověk musí čelit je pohříchu jednotvárné. Rychlé zhoršení počasí, laviny, nedostatek kyslíku, nezodpovědnost. Příběh postupně ukázal všechny katastrofy, a každá si vybrala svou daň v podobě mrtvého horolezce. Herci to drama podali na půl plynu, ale hudba se naštěstí snažila o dost víc, takže výsledný pocit je docela příznivý.

Nejak neviem prísť na to, ako sa mi táto snímka nikdy nedostala do rúk vo forme VHS kazety, ktoré som si vo videopožičovniach požičiaval mraky. Jedná sa o kvalitné dielo, ale dnešných náročných divákov už nemusí zaujať. V roku 1991 to muselo byť veľdielo. Prekvapivo tu nie je ani veľmi vidieť zelené plátno, na rozdiel od takéhoVertical Limitu. Dvojici kamarátov fandíte a veríte im každú vetu. Film je dosť dojímavý a pre mňa i prekvapivý. Neviem či by bol film lepší, keby naozaj skončil tragicky. Každopádne zo záveru som mal dobrý pocit. Kto miluje hory a lezenie, tak toto je povinná jazda. (8.6.2022)