Vodní svět (1995)

Celých 32 let jsem neměl nejmenší potřebu k archivnímu Howardovu soundtracku (vlastně obdivuhodně ušitému bezmála za minutu dvanáct!) doplnit také obraz. A když na něj teď v podobě Special Edition nakonec přecejen došlo, přinejmenším jednu mořskou hvězdici v hodnocení vyčarovala odšpuntovaná nostalgie a citelný dojem, jako bych otevřel dávno potopenou truhlu ze starého, už celé věky neexistujícího světa ~

Vodní svět dlouhá léta předcházela pověst propadáku, ač na sebe vydělal. Asi vinou mediální smršti o nejdražším filmu historie, při jehož natáčení se vše sype, se předpovídalo fiasko a už se to s Vodním světem táhlo. Kvůli nenaplněným očekáváním v době, kdy šel do kin, se s ním bohužel táhne i pověst ne moc zdařilého filmu, ač k tomu není objektivní důvod, Vodní svět rozhodně není špatný film. Připomíná druhého Šíleného Maxe, ve kterém je místo Mela Kevin, místo písku voda a svět není tak propracován, ale jinak jde o víc než solidní akční sci-fi podívanou  s výpravou jak prase. Ke konci bohužel filmu mírně dochází dech. Prostříhat někdo film na 90 až 100 minut, mohlo dnes jít, nebýt těch škarohlídských řečí okolo, o postapo klasiku. I přes vše negativní si dnes Vodní svět drží status kultovního filmu. Pozdě, ale přece.

Tak jsem se na to po letech zase podíval...a ono to vůbec nebylo špatný. Ve stylu MadMaxů a podobných postapo filmů, dobře podaná atmosféra a prostředí s mnoha zajímavými detaily, fajn muzika i kamera...prostě dokonalýž to není, ale je to vážně dobrej film z tohohle žánru. Místy dobře odsýpající akce, nepřehání se to s morálními ponaučeními a neřeší se gender ani barva kůže, prostě tenkrát byly ty filmy docela fajn...

Tenhle film strašně trpí na svojí nesmyslnou délku. Mít to tak o 30-40 minut míň, dal bych vyšší hodnocení, ale prostě je to ke konci už neskutečně utahané, až mě to nebaví. Příběh totiž není nijak komplikovaný nebo spletitý, takže ta délka není nějak opodstatněná. Costner s Hopperem mě ale baví a celý svět je hezky vymyšlený, je to takovýMad Maxna vodě, obzvlášť celá frakce Čmoudů tenhle pocit vyvolává.65%

Moje guilty pleasure, které jsem nedávno zhlédl v rozšířené verzi (tzv. „ulysses cut“) – původně fanouškovském rozšíření doplněném o 40 minut záběrů odvysílaných v televizní edici, které rozšiřují motivace postav a pomáhají doplnit některé dějové linky. Dnes už legendární film (legendární proto, jak neskutečně komplikované bylo natáčení, které by vydalo na vlastní film) je v podstatě Mad Max na vodě a doteď mě mrzí, že z tohohle světa nevzniklo nic dalšího. Miluju ty rezavé kulisy, které vypadají, že se každou chvílí rozpadnou. Miluju, že obyčejný papír a hlína jsou nejdražší komodity. Miluju cit pro detail, kde každá věc vypadá, že prošla tisíci rukama a když doslouží, pořád se dá využít k něčemu dalšímu. Líbí se mi, že Costner je anti hrdina v pravém slova smyslu, kterého dneska prakticky nepotkáte. Zbožňuju Denise Hoppera, který si svou roli záporáka užívá se vším všudy. A ty masky, ach ty masky! Doteď věřím, že Hopper fakt přišel o oko a Costner má za ušima žábra. A vůbec nejlepší je, že 99 % filmu se fakt natáčelo prakticky a jde to sakra poznat!